Evan Parker – sopránsaxofon, Hamply, Philipp Wachsmann – housle, elektronika, Paul Lytton – perkuse, elektronika, Agustí Fernandez – klavír, preparovaný klavír, Adam Linson – kontrabas, Lawrence Casserley – signal processing, Joel Ryan – computer, Hamply, Walter Prati – elektronika, sound processing, Richard Barrett – samply, live elektronika, Paul Obermayer – samply, live elektronika, Marco Vecchi – zvuková projekce. Nahráno: 11/2004, Centre for Contemporary Arts, Glasgow. Vydáno 2005. TT: 73:00. 1 CD ECM 1924 (distribuce 2HP Production)
Album je již třetím titulem tohoto improvizačního seskupení u labelu ECM. Evana Parkera lze myslím bez nadsázky považovat za přední evropskou osobnost v oblasti free jazzu a ansámblové improvizace. Nakonec i jeho Electro-Acoustic Ensemble je skupinou zralých hudebníků a performerů, v jejichž tvorbě lze nesporně vnímat punc jasně formulovaného hudebního názoru a sdělení. Mluvíme-li v souvislosti s tímto albem o žánru improvizované hudby a live-electronic, pak se rozhodně nejedná o „partičku jamujících muzikantů“. Přesto, že se můžeme pouze dohadovat o míře postprodukce, editaci nahraného materiálu a jeho studiového dotváření (osobně se domnívám, že byla minimální), z nahrávky dýchá až úctyhodně vysoká míra koncentrovaného výrazu a velmi komplexního zacházení s hudební látkou, která je v prostředí jedenáctičlenné improvizační formace více než rozmanitá. To budiž řečeno na úvod, aby snad z následujícího nevznikl nepatřičný negativní dojem.
Na disku nalezneme dva tituly: téměř osmnáctiminutovou skladbu Shadow Play a rozsáhlou pětidílnou performanci The Eleventh Hour . Vzhledem k použitým výrazovým prostředkům, způsobu jejich real-time procesování a celkové výstavbě formy by klidně toto rozdělení nemuselo existovat – hudební proud prostě splývá do jednoho velkého bloku hudby.
Čím déle snímek poslouchám, tím více vnímám téměř nepřetržitý a iritující proud extrémní „zvukové hybnosti“ – albu chybí ticho, spočinutí, zastavení, prostor pro doznění. Byť jistě najdeme místa, v nichž se Electro-Acoustic Ensemble rozhlíží, kudy dál, vzhledem k obrovské časové ploše nahrávky je to málo. Každé spočinutí je okamžitě zrušeno dalším a dalším tematickým rozvíjením, žádný z hudebníků neumí zůstat chvíli osamocen, příliš mnoho hudební energie plynoucí od jedenácti členů ansámblu se místy anuluje.
Umím si představit, že v klubu by takto znějící představení muselo způsobit naprosto fatální hudební zážitek. Médium kompaktního disku však – chtě nechtě – jistá hudební sdělení posouvá, tlumí, jiná naopak zesiluje. Zdá se mi, že v dnešní mediální době v tomto smyslu různá „mediální specifika“ nabývají na významu – nejen snad pro hudebníky samotné, ale (a snad v prvé řadě) pro producenty jejich skvělých výkonů.
Vydavatel: Centre for Contemporary Arts/2HP
Stopáž: 73:00
Body: 3 z 6
