Greg Osby – alt, sopránsaxofon, zpěv, Matt Brewer – basa, zpěv, Jeff „Tain“ Watts – bicí, perkuse, zpěv. Vydáno 2005. TT: 46:57. 1 CD Blue Note 72438 60672 2 7 (EMI).
Triové album Channel Three Grega Osbyho je příjemným překvapením. Pětačtyřicetiletý alt- a soprán saxofonista, který se už od 15 let uplatňoval ve skupinách R&B a pak prošel nekonformní školou M-Base Steva Colemana, tu hraje jen se svým vrstevníkem, bubeníkem Jeffem Tainem Wattsem , a teprve dvacetiletým basistou Mattem Brewerem hudbu, v níž vám nepřítomnost akordického nástroje vůbec nevadí. Přitom jde o kolektivní záležitost, v níž se partneři jen velice zřídka dostávají k sólům.
Tíha odpovědnosti tedy spočívá jen na Osbym jako sólistovi, ale především jako skladateli. Osbyho devět kousků (standardy tu zcela chybí) má pečlivě naplánovaný průběh, každý s vlastním vývojem, postupným předestřením tématu, a zahuštěními nebo uvolněními v jeho zpracování. K jejich odlišnosti přispívá i to, že už tak malé obsazení tria se často rozpadá do dialogů: Osby dokáže celá čísla hrát jen s bicími (Please Stand By ) nebo jen s kontrabasem (Diode Emissions ). Kdykoliv se oba „doprovodné“ nástroje spojí, znamená to novou zvukovou kvalitu. Ta může rozehrávat zajímavé groovy, ale pak je dál rozpracovává a proměňuje ve smyslu Osbyho soudržných kompozičních záměrů (Test Pattern ).
Osbyho saxofon dokáže střídat nejrůznější druhy rytmického pohybu: jakoby bopové běhy prostřídává staccatově frázovanými jednotlivými tóny i vyznívajícími legaty. Jeho spoluhráči i on sám se k tomu občas v pozadí přidají i vokálem, který vytváří akordické pozadí (jako v Channel Three , impozantní titulní skladbě se sopránsaxofonem). Jen úvodní Mob Job s altkou a závěrečná Miss Ann se sopránkou a s honičkou mezi všemi třemi partnery jsou ukázkou obvyklého jazzového tria.
Výsledkem je dokonalé vysvědčení pro Grega Osbyho, jenž zvládá úlohu vynikajícího sólisty, ale také směřování a výstavbu určujícího skladatele – tak, jak to zřejmě dnešní jazz vyžaduje. Známe některé, kteří se na tuto cestu vydali v obsazení komorního jazzového kvinteta nebo sexteta, ale Osby je, pokud vím, zatím jediný, který to zkusil v triu bez nástroje akordické povahy. Komorní jazz s názvukem na kompoziční postupy evropské komořiny, ale s nezaměnitelným jazzovým drivem.
Vydavatel: Blue Note/EMI
Stopáž: 46:57
Body: 0 z 6
