Hiromi Uehara – klavír, klávesové nástroje, David Fiuczynski – kytara, Tony Grey – baskytara, Martin Valihora – bicí nástroje. Nahráno: 9. 12. 2007, Tokyo International Forum Hall A. Vydáno: 2008. TT: 1:45:57. DDD 1 DVD Telarc DVD – 73699 (distribuce Classic).
Živoucí dokonalost. Pokud hledáte jazzrock či fusion ve vrcholné podobě, není lepší volba než skupina japonské pianistky Hiromi . Původně trio spolužáků z Berklee College Of Music, jako Hiromi‘s Sonicbloom rozšířeno o kytaristu Davida Fiuczynského , představuje na svém živém DVD materiál z předchozích studiových desek.
Ve své zlaté éře (70. a částečně 80. léta) nabízel jazzrock mix jazzových harmonií, rockových rytmů a rockového drivu a často i odkazy na mystiku nebo folklórní inspirace, to vše podané s důrazem na virtuozitu a sehranost kapely. Hiromi‘s Sonicbloom na tuto tradici jednoznačně navazuje a do značné míry ji dotahuje ad absurdum. Těžko si lze představit dokonalejší provedení komplikovaných riffů a rytmických změn, kterých kompozice Hiromi nabízejí velmi mnoho. Změny rytmického dělení (trioly – kvartoly atd.) jsou zde tak časté a zní tak přirozeně, že už je vlastně nevnímáme jako zvláštnost či komplikaci. Též fantasticky dotažená jsou sóla jednotlivých muzikantů, která jsou velmi ústrojně zasazená do formy, a jejich maximální gradace tvoří vrchol většiny skladeb. Tektonika sól je zřejmě předem připravena (viz několik podobně vystavěných sól Hiromi), což je z pohledu pravověrného jazzového posluchače trochu problém – na první pohled to vypadá jako famózní okamžitá inspirace, záhy se ovšem přesvědčíme o tom, že jde o jasný záměr s ohledem na efekt. Ten se sice samozřejmě dostavuje, je však už u třetí skladby na disku příliš předvídatelný. Skladby samotné jsou nápaditě rozvrstvené po formální stránce, harmonicko-melodické motivy odkazují tu na klasickou hudbu (hlavně 19. a první poloviny 20. století), tu například na starší kompozice Chicka Corey. Příliš mnoho temnějších či vážnějších atmosfér na DVD nenajdeme, spojujícím prvkem kompozic a jejich provedení je radost z virtuozity a lehkosti, též určitá hravost, projevující se například citáty (Killer Joe či Let čmeláka v Double Personality ). Nejlepší skladbou záznamu je – alespoň pro mne – Note From The Past se zvukomalebným pentatonickým tématem, nádhernou gradací a hlavně zvukově zajímavým kytarovým sólem, imitujícím témbr a frázování snad jakéhosi japonského strunného nástroje.
Nesmím opomenout dokonalý zvuk DVD (snad s trochu potlačeným zvukem bicích, hlavně v basech a středech) a též pečlivě a citlivě sestříhaný obraz.
Body: 5 z 6
