Ridina Ahmedová, Alice Bauer, Mirka Novak, Markéta Zdeňková ‒ zpěv, Petr Tichý, Tomáš Liška, Ondřej Štajnochr, Ondřej Komárek ‒ kontrabas.
Nahráno: Studio Sono, Nouzov, 2024.
Vydáno: 2024. TT: 59:46. 1 CD Animal Music ANI 125.
Nevšedně obsazený pražský ansámbl vymyslel nevšední způsob vytvoření repertoáru. A jak jinak s těmito premisami, vydal i unikátní desku. Zakladatelé původního dua HLASkontraBAS Ridina Ahmedová a Petr Tichý oslovili skladatele z Islandu, Norska, Izraele i krajany, ať přijmou výzvu komponovat pro čtyři hlasy a čtyři kontrabasy. Generální zkoušky skladeb okteto uspořádalo na Islandu. Společně s autory, kteří vypomohli osobními postřehy i detailními informacemi o koncepci svých kusů. Na Islandu také proběhlo premiérové turné.
Název Kaleidoscapes je dokonale výstižný. Nahrávka protáhne posluchače měnlivými, kaleidoskopicky pestrými sonickými krajinami, až oči… tedy spíš uši přecházejí. A přestože různorodí skladatelé zahrnuli hudebníky komplikovanými partiturami v žánrovém rozptylu od soudobé hudby přes jazz, ohlasy folkloru či alternativu až po sofistikovaný pop, navíc v náladách od chmurných po humorné, podařilo se kapele natočit soudržný albový celek. Nejen díky jedinečnému soundu čtyř hlasů a čtyř kontrabasů, ale také zásluhou osobité interpretace. K jednotnosti a strhující atmosféře přispělo i rozhodnutí točit stylem „živě ve studiu“, s důrazem na energii a soudržnost celku, a nikoliv puntičkářsky bezchybně vrstvit stopy. Každá ze skladeb by zasloužila samostatný odstavec, takový rozsah však recenze nemá. Vypíchněme alespoň některé z vrcholů. Tesknou kompozici The Pine Tree dodal islandský skladatel Petur Thor Benediktsson, známý tvorbou scénické hudby pro film i divadlo či spoluprací s Nickem Cavem. Ansámbl se tu ocitl nejblíže estetice soudobé hudby. Kus Siglu Springar, jehož autorem je norský houslista Nils Økland (vydávající u ECM), vnáší na album vzletnou folklorní zpěvnost. Izraelský jazzový basista a skladatel Adam Ben Ezra věděl, že oktetu nebude dělat problémy blízkovýchodní melodika. Islandská zpěvačka a skladatelka Ragga Gröndal v Sensory Mapping zase vyhecovala zpěvačky k maximálnímu výkonu ve vysokých polohách a souzvuku zapeklitých intervalů. Beata Hlavenková ušila oktetu na míru sofistikovaný pop s vážným poselstvím Peace. Naproti tomu skladba Stompin‘, ke které doručil Petr Wajsar svéráznou grafickou partituru, zdánlivě působí jako „pouhé“ poťouchlé vyblbnutí se, plné vokálního i instrumentálního žvatlání a divočení. Ale nejenže jde o interpretačně náročnou, experimentální kompozici, vyžadující zvládání extrémních hlasových a hráčských technik. Změna nálady z vážné na dětsky hravou vítaně odlehčuje repertoár celého alba. Přestože v případě HLASkontraBAS přitáhne pozornost nejprve „divné“ obsazení, na hudbě je nejlepší, že sestava čtyř zpěvaček a čtyř kontrabasistů nevyzní ani náhodou samoúčelně. Natož jako „naschvál“.
Naopak, při vší originalitě působí nahrávka vyváženě a přirozeně, nabízí plné zvukové spektrum komorního tělesa. Jako kdyby byla taková sestava běžná a prověřená. Za čímž je ohromný kus aranžérské a interpretační práce i fantazie. Když připočteme nápaditost a vynalézavost kompozic, vyjde nám jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního jara. Nejen v domácím měřítku.
