Trio Medeski, Martin & Wood jsou jedni z těch, kteří mají chuť muzicírovat a vydávat desky. Rok 2008 pak pro ně byl mimořádně úspěšný v obou těchto hudebních disciplínách. Loni absolvovali úctyhodná tři koncertní turné a vydali tři CD. Taková roční bilance samozřejmě vede k zamyšlení, kde se vzala všechna ta energie. Odpověď leží jak v historickém pohledu na fungování kapely, tak v hudbě samotné. Kapela se totiž v posledních letech tváří, jakoby byl dosud její tvůrčí potenciál jenom brzděn okolnostmi a až nyní můžou konečně ukázat co v nich je.
Od roku 1991, kdy John Medeski , Billy Martin a Chris Wood spojili své hudební síly poprvé, nahráli společně patnáct alb, přičemž samozřejmě nejsou započítány vedlejší hudební projekty, na nichž se tito pánové podíleli každý zvlášť. Samotné četné vydávání nahrávek ale není v jazzovém světě nic neobvyklého. Zajímavější je fakt, že kapela funguje a čím dál lépe prosperuje v nezměněném personálním složení neobvykle dlouho. V době, kdy by měli všichni členové skupiny spíš pociťovat vyčerpanost ze společné práce, tak naopak teprve nyní, zhruba po sedmnácti letech, vytahují drápky jakoby doposud pouze omezované tvůrčí hyperaktivity. Tu nejdříve svazovalo šestileté období malého věhlasu a nedostatečných příležitostí koncertovat a vydávat alba. Poté následovalo stejně dlouhé období slávy u Blue Note, která však omezovala trio tuhými smluvními podmínkami. „Období spolupráce s Blue Note bylo pro MMW příjemné. Měli jsme slávu, kšefty – mohli jsme ale za rok vytvořit mnohem víc hudby,“ říká k tomu vedoucí kapely John Medeski.
Proto Medeski s Martinem a Woodem v roce 2006 opustili Blue Note, založili vlastní label Indirecto, a zároveň začali vydávat hudbu u několika menších společností. První tvůrčí vzepětí nastalo hned v roce 2006, kdy se kromě desky Out Louder (s Johnem Scofieldem) jednotliví členové MMW podepsali na vydání dalších sedmi alb v rámci jiných hudebních projektů. V následujícím roce vyšlo na labelu Amulet Records pouze duo Johna Medeskiho a Billyho Martina s názvem Mago. Album je charakteristické tím, že klávesista hraje pouze na svůj nejoblíbenější nástroj – varhany Hammond B3. Nepřesedá k jiným klávesovým nástrojům, jichž má záviděníhodnou sbírku, a naopak Billy Martin přistoupil k neobvyklému kroku – efektování zvuku své bicí soupravy.
MEDESKI DĚTEM
Konečně rok 2008 byl ve znamení soustředění se výlučně na společný projekt MMW. Hned v lednu vydalo trio díky labelu Little Monster Music desku Let‘s Go Everywhere a český posluchač, očekávající standardní produkci MMW, by při prvním poslechu nejspíš usoudil, že avantgardní trojice umělců obrátila a snaží se zjednodušeným hudebním projevem prorazit do komerčních rádií. Další překvapení přijde po zjištění, že se záměrně jedná o hudbu pro děti, protože s trochou nadsázky a vtipu, která je MMW vlastní, lze opravdu toto album přirovnat třeba k produkci české kapely Buty. Našinec uvyklý téměř výhradně dětskému hudebnímu fenoménu Dády Patrasové vůbec neočekává, že by mohly existovat fúze jazzu určené dětskému posluchači. Navíc, Let‘s Go Everywhere se zas až tak radikálně neliší od ostatní hudby tria. Pianista John Medeski se nechal slyšet v interview pro internetový magazín Itacatimes.com, že natočit desku pro děti bylo vždy snem celé kapely a podotýká: „Občas je vidět, jak dospělí děti podceňují a zacházejí s nimi jako s méněcennými. Ony ale dokáží hudbu citlivě vnímat.“ Dodejme, že Medeski již v roce 2006 podobnou nahrávku vydal spolu s kapelou The Baby Loves Jazz Band a mělo název Go Baby Go!
KLEZMER S JOHNEM ZORNEM
V srpnu, krátce po ukončení pětidenního hudebního workshopu Camp MMW, vyšlo album Zaebos – výsledek unikátní spolupráce formace s americkým hudebním experimentátorem Johnem Zornem . Ten oslovil hudebníky s nabídkou účasti na monstrózním projektu Masada Book 2 s podtitulem Book of Angels , jehož se účastní rozličná hudební uskupení. Jako jedenáctí v pořadí MMW nabídku přijali a zpracováním Zornových skladeb se postavili do role jazzmanů hrajících world-music – konkrétně šlo o stylizaci židovského klezmeru. Jeho názvuky slyšíme v tématech skladeb např. prostřednictvím orientálně působící harmonické stupnice moll ve skladbě Sefrial nebo cikánské durové ve skladbě Agmatia .
Další relativně důležitý inspirační zdroj alba Zaebos – Book of Angels vol. 11 přichází ze světa nadpřirozených bytostí. Jednotlivé skladby jsou totiž nazvány podle jmen andělů. Pozoruhodný „andělologický“ výklad nabízí hned první kompozice Zagzagel . Je pojmenována po andělu moudrosti, jenž vyučuje ostatní anděly, mluví sedmnácti jazyky a jeho jméno v překladu znamená Duchovní nádhera . Člověk, který si po tomto popisu představí usměvavého pána na obláčku, který vlídným hlasem předává moudrost ostatním andělům, bude možná zaskočen. U Zagzagela v podání Medeski, Martin & Wood totiž jednoznačně převládá další charakteristika, a tou je Zagzagel jako „anděl hořícího keře“.
Ostatní skladby si pak vybírají tu mírnější, jinde zas razantnější výrazové polohy, typické groovy, četné free-jazzové pasáže a širokou paletu barev z arzenálu Medeskiho analogových syntezátorů. Akustickým ostrůvkem v moři elektromagneticky generovaného zvuku je lehce free-jazzově vyznívající čtvrtá skladba Rifon a závěrečná Tutrasa‘i . Obě jakoby s monkovsky frázovaným čistým a ničím nedeformovaným zvukem klavíru.
INSPIRACE PŘÍRODOU
Rok 2008 také přinesl systém převráceného třídílného procesu tradičně známého jako: zkomponování hudby, vydání CD a jeho následný prodej spojený s propagací na koncertním turné. Jak již bylo v úvodu řečeno, MMW jsou velmi pilní hudebníci, což se projevuje tím, že často koncertují a nehrají nic tak, jak to někdy dřív zaznamenali ve studiu. Studiová nahrávka je pro MMW vždy pouze zakonzervovaným okamžikem v procesu stále se proměňující hudby. Improvizace prostupující všechny hudební složky a stránky, jež jim mimochodem vynesla přízvisko „jam-band“, se stala východiskem pro příslovečně americky vynalézavý a obratný marketingový tah. Hudebníci se totiž rozhodli vytvořenou hudbu nejdříve otestovat na koncertním turné a až následně nahrát na CD. Tento proces je opět běžnou jazzovou praxí, ale nikoho zatím nenapadlo prezentovat ho jako „revoluci“ v nahrávacím průmyslu. Hudební časopisy se pak zaplnily hesly ja-ko trojboj skládání/koncertování/nahrávání a objevilo se také Medeskiho vyznání: „Četl jsem knihu o kanárech. Ti se každý rok vracejí domů s novou písní. No a když to dokážou oni, my taky. Zpěv kanárů skrývá zárodky myšlenky komponování na turné jdoucí proti tradičnímu kapitalistickému modelu (vytvoř nahrávku a pak koncertuj – propaguj nové CD; když vytvoříš hit, musíš ho hrát celý život). Antiteze k tradičnímu modelu zní: na koncertech vytváříš hudbu, kterou už nikdy nehraješ pokud nechceš.“
MMW ověnčili „revoluční“ projekt zvoláním Viva la Evolution a rovnou se vrhli do tří stejnojmenných turné se závěrečnou zastávkou ve studiu vždy po ukončení každého turné. První tour proběhlo v únoru, druhé v červnu a třetí v listopadu 2008, přičemž z úvodního je již na světě album Radiolarians 1 . Název alba byl převzat od mořských prvoků, kteří mají neobvykle zdobné schránky a jejichž biologický životní cyklus je prý obrácený podobně jako nový tvůrčí proces kapely. První část cyklu Radiolarians Series obsahuje kaleidoskopické hudební vyprávění, které se na rozdíl od předchozího alba svou poetikou vztahuje k názvům skladeb mnohem přímočařeji. Nebude snad ani od věci poznamenat, že četba těchto názvů usnadní a celkově obohatí poslech nahrávky.
Skladby vůči sobě zvukově, výrazově i stylově kontrastují a jejich pojmenování představují jakýsi literárně scelující prvek. První kompozice First Light posluchače přivítá témbrovou hudbou v intru a groovem v druhé části. Pokračuje free-jazz-rocková Cloud Wars následovaná westernovou písničkou Muchas Gracias , rag-timem Professor Nohair a psychedelickou skladbou Reliquiry . Dále pokračuje Free Go Lily s typickou rytmikou MMW velmi podobnou koňskému cvalu, za ní ponurá free-jazzová improvizace Rolling Son , které v patách opět rytmicky cválá groteskní Sweet Pea Dreams . Z předposledního tracku nazvaného God Fire mj. šlehá free-jazzová zvukomalba jazyků božího plamene a závěrečná kompozice má poetický název Hidden Moon .
Jak bylo naznačeno, očekává se vydání zbylých dvou částí cyklu Radiolarians, které s největší pravděpodobností ponesou v názvu pouze číselná odlišení, avšak s mnohem pestřejším obsahem. Uvidíme tedy, jestli se toto logické očekávání naplní, a nebo nás páni hudebníci Medeski, Martin & Wood překvapí něčím úplně jiným.
