Ida Kelarová – zpěv, Desiderius Dužda – zpěv, kytara, Ondrej Krajňák – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík – bicí, Yonatan Bar Rashi – perkuse, Nicole Nagel – zpěv, Roman Jánoška – housle, Július Baroš – trubka, Benjamin Segal – trombon, Marko Żivadinovič – harmonika. Nahráno: Studio Dukatton, Vídeň. Vydáno: 2009. TT: 55:14. 1 CD Indies Scope Records MAM454-2.
Možná je dobře, že se nepřehlédnutelné osobnosti české hudební scény ještě nepoměřují statistickými údaji o četnosti výskytu v bulvárních časopisech nebo počtem vydaných desek, ale významem, inovativním přínosem či osobitějším pojetím. Ida Kelarová , zpěvačka, muzikantka a sestra Ivy Bittové, do kategorie takových osobností rozhodně patří. Romský původ je jí určitou motivací, a snad i příčinou kočovného života jak hudebního, tak osobního. Narodila se na Moravě, část dětství prožila na Slovensku a v Česku a do roku 1995, kdy se natrvalo usadila, stihla nasbírat bohaté zkušenosti z pobytů ve Velké Británii, Dánsku a Norsku. Četné výlety po žánrovém spektru vedly od klasické hudby, přes rock, folk až k romským písním a jazzu. A novinka Aven Bachtale! je zcela jistě zakotveným průsečíkem právě těchto posledních dvou žánrových směrů.
Slovní deskripce hudebního přerodu Idy Kelarové z posledních let, jehož výsledkem je formací Jazz Famelija vydaný debut, by s dnešními slovními spojeními (od chycení za srdce přes emotivní poryvy až po temperamentní výbuchy) vyvolávaly spíše charakter klišé. Moderní doba a technická dokonalost produkce transformovala a modifikovala lidské emoce a zapomíná jaksi „objevit“ i jiné formy radosti z hudby. Aven Bachtale!, nebo-li v překladu Buďte šťastní! , je jedním z vlajkonošů retrospektivního sebezpytování a zamyšlení nad původními významy srdceryvných emotivností. Kelarová, resp. Desiderius Dužda , který je autorem většiny písní, odkazuje na jednoduchost, témata životní jistoty, milostných vyznání a neokázalosti obyčejných dnů a toho, co nás běžně obklopuje. Jenže i omšelé věci se dají servírovat na podnose nevšednosti. Jazzové půdorysy, romský feeling, frázování i text a propojení s latinsko-americkými harmonickými postupy, to je pevná půda, na kterou se tu sází.
Nahrávání ve Vídni prý přineslo snazší dojíždění slovenských členů Jazz Famelija a kvalitnější klavír, za který usedl Ondrej Krajňák . Ten svojí technikou, jasností a jiskřivostí dominuje v téměř všech skladbách – v baladických duetech s Kelarovou i Duždou (Kada baro svetos , Duj dženora ), v patternech kubánského stylu (Džava, džava ; O poštaris ; Amen bašavas ) či v brilantních jazzových sólech (Baro džives ). Exhibicím dialogů perkusí Yonatana Rashiho a bubeníka Mariána Ševčíka (Amen bašavas ) to ovšem více sluší v živém koncertním provedení.
Kelarová i její životní partner Dužda jsou cikáni v dobrém smyslu slova, dokonale uzávorkovávají případné rasistické otázky a minoritní nároky na uznání a oprávněně povyšují své hudební cítění nad důležitost ostatních prvků. Bluesové ladění romského tradičního zpěvu je společným jmenovatelem jazzových aranží a i občasně slyšitelná těžká dýchavičnost Kelarové evokuje nefalšovanou autenticitu a naturálnost projevu. Jen nenapodobitelně rozdílná barva obou hlasů se citelně tříští a překrývá dominanci vedoucího hlasu. Cikáni jdou tedy zase do nebe a my ostatní musíme věřit, že texty v romštině jsou adekvátní celkovému výrazu skladby.
Body: 4 z 6
