Miroslav Hloucal – trubka a křídlovka, Petr Kalfus – soprán a alt saxofon, Viliam Béreš – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák – bicí. Nahráno: Studio Českého rozhlasu, Ostrava, 3/2009. Master: Gene Paul, DB Plus Digital, New York. Vydáno 2009. TT: 61:19. 1 CD Animal Music ANI 014-2 (distribuce Panther).
Infinite Quintet určitě není nekonečný, neohraničený, nebo dokonce božský, což jsou všechno významy prvního slova v názvu skupiny v angličtině. Nejbližší k pojmu infinite se mi zdá slovíčko otevřený. Otevřenost je podle mě přesně to, co pětici českých muzikantů spojuje. Jejich hudba zní kompaktně, vytříbeně, hra je zralá a rezervovaná, vkusná. Při opakovaném poslechu nahrávek se však posluchači „zadřou“ do ucha především promyšlená aranžmá a o něco méně originální melodické motivy – ty se však týkají pouze kompozic ústřední postavy kapely, trumpetisty Miroslava Hloucala (ročník 1983) – v případě dvou čísel pianisty Viliama Béreše jsem získal pocit, že tento hudebník (ročník 1981) disponuje velmi vyspělými melodickými nápady. Hloucal jako skladatel a spolu-kapelník skvěle pracuje s dynamikou a atmosférou. Nejsou to jen „témata a improvizace“ – tato kapela dělá muziku od začátku do konce, má snahu cosi vypovědět. Otázkou je, do jaké míry se jí daří vystoupit ze stínu „vyslechnutého“ a vyjít se svou tvorbou i na vzácné výsluní hudební autentičnosti.
Nejvýjimečnější hudební motiv celé desky se nachází hned v první skladbě debutu mladé kapely – Ghost Town Viliama Béreše, která má v sobě silný emotivní náboj a po dvou třech posleších je celkem nakažlivá. Kompozice Gaza od stejného autora zase pracuje především s nepravidelným tempem (10/8) a rychlými minimalistickými klavírními motivy. Už z názvu se dá logicky vystopovat autorova snaha pojmenovat hudebním jazykem nějaký konkrétní politický či sociální problém.
O mnoho víc rozličných, i když menších motivů najdeme sice ve skladbách Talk About This , Night Callin ’, Cup of Bb (velmi „americky“ znějící dechy), Song for PK , Speak Slowly (6/8 tempo, pěkný, stupňující se motiv), ty se však vyznačují hledáním atmosféry, prostoru a nálady složitějším kompozičním jazykem. Hloucal využívá dynamicky se stupňující sóla, nepravidelné rytmy, kontrast, dává i velký prostor kontrabasu Petra Dvorského ; témata někdy rychle střídají krátká sóla, občas zaslechneme i všudypřítomné zaoceánské kompoziční inspirace. Faktem je, že navzdory vcelku vyvážené a vyrovnané hře hudebníků je Hloucalova improvizace na snímku přece jen výjimečná. Jeho nástroj (hlavně křídlovka) má pěkný, zastřený tón. Tak trochu dál od Hloucalova kompozičního trendu (i když ne mimo) stojí pomalejší skladba saxofonisty Petra Kalfuse Gone so fast (Tak rychle odešla?), jež staví především na ponuré atmosféře smutku. Závěrečná After Midnight je jakousi parafrází na „půlnoční“ jazzová témata. Motiv sice není ničím výjimečný, ale celek má velmi příjemné a přesvědčivé vyznění.
Pokud si uvědomíme, že jde o první CD mladé formace, můžeme si jen s úsměvem a obdivem říct – It came so fast ! Jen tak dále.
Body: 4 z 6
