Jacob Karlzon – piano, klávesy, programování, Hans Andersson – kontrabas, Jonas Holgersson – bicí. Nahráno: 4/5 2012, Gothenburg, Švédsko. Vydáno: 2012. TT: 54:40. ACT 9533-2.
Hudebníci ze skandinávských zemí mají vzácnou vlastnost – dokážou si vytvořit osobitou, snadno rozpoznatelnou estetiku. Příkladů najdeme dost, ať už v minulosti (Jan Garbarek), jakož i současnosti (nedávno tragicky zesnulý klavírista Esbjörn Svensson). Právě celosvětový úspěch Svenssonova E.S.T. vyvolal vlnu zájmu o švédský jazz, z níž se vynořil i další klavírista Jacob Karlzon . Ve Švédsku přitom patří mezi dlouhodobě etablované umělce. Stal se hudebníkem roku 2010 podle švédských jazzových kritiků a aktuální nahrávka More je už jeho osmým albem.
Karlzon má se Svenssonem společného víc, než jen nápadnou fyzickou podobnost. Pokud si vzpomeneme na E.S.T., získáme představu, jak zní hudba Jacoba Karlzona. Nejde však o žádné epigonství, ale právě o zmiňovanou charakteristickou skandinávskou poetiku, kterou oba spoluvytvářejí. Karlzon je výrazem spíše romantik, nebojí se znít „pěkně“. Kompozice staví na čitelných harmonických postupech a jednoduchých melodických tématech. Jeho hráčský rukopis ne(s)potřebuje hodně tónů, není však příliš introvertní a nabízí množství vzrušujících momentů. Zvuk tradičního klavírního tria Karlzon postprodukčně efektuje, obohacuje ho o rytmické loopy, či atmosférické plochy. Vytváří tak současnou, zvukově pestrou nadžánrovou koláž. Úvodní skladbu Running pohání vpřed neúnavný puls drum’n’bassového groovu. Následující Nilha má blíže k atmosféře ambientní filmové hudby. Romanticko-lyrický charakter nahrávky narušují skladby Dirty či Here to Stay (původně od Korn) se zkresleným zvukem kontrabasu a rockovou údernosti rytmiky. Když jsme u toho, právě rytmická sekce Hanse Anderssona (kontrabas) a Jonase Holgerssona (bicí) má lví podíl na výsledném zvuku. Dobře fungují jak s množstvím elektronických loopů, tak v čistě akustické podobě. Poskytují širokou stylovou a zvukovou flexibilitu a v neposlední řadě precizní groove a rytmický mikropuls. Přesto, že Karlzonův svět překračuje hranice žánru, jazzový element je tu neustále přítomen. Dokonale to nastínil v závěrečném sólu klavírní Rhododendron Rites , v níž lze cítit úctu k evansovské škole jazzového piana. Vtip a nadhled prokázal Karlzon v cover verzi popové odrhovačky The Riddle (Nik Kershaw), kdy notoricky známé melodii dodal neobvyklou hloubku a naléhavost.
Karlzonův hudební svět je stvořen pro ty, kteří se nebojí prvoplánové krásy. Skrývá se za ní totiž hloubka, emoce, řemeslo a nadhled. Karlzon navazuje a rozvíjí to, co už E.S.T. bohužel nestihli. I když jiným, řekněme uhlazenějším způsobem. A dělá to skvěle.
Body: 4 z 6
