Joshua Redman – tenor a soprán saxofon, Aaron Parks – piano, syntetizér, Rhodes piano, varhany Hammond, celesta, Matt Penman – kontrabas, Eric Harland – bicí. Nahráno: 26 – 29. 8. 2010, Rhinebeck, New York. Vydáno 2011. TT: 69:00. 1 CD Nonesuch.
Jak je to v jazzu běžné, kapely vznikají a zanikají, tak jak se hudebníci scházejí a rozcházejí. V novém projektu nazvaném James Farm se sešli představitelé střední generace: saxofonista Joshua Redman , pianista Aaron Parks , basista Matt Penman a bubeník Eric Harland . Přestože je Redman z kapely nejznámější osobností, není jejím kapelníkem. Tento fakt členové kapely zdůrazňují, s tím, že James Farm je společná formace všech zúčastněných. Redman se znal spolu s basistou Penmanem a bubeníkem Harlandem ze společného působení v SF JAZZ Collective , a ti mimo jiné nahrávali spolu s pianistou Parksem jeho sólové album Invisible Cinema . Tak vznikla skupina James Farm, na jejímž prvním stejnojmenném albu jsou autorsky zastoupeni všichni členové. Kromě Harlanda, který má na snímku jedinou skladbu, jsou ostatní tři členové zastoupeni každý třemi kompozicemi. Tak, jak je v současném jazzu zvykem, ve tvorbě skupiny se propojují různorodé styly jako jazz, rock, klasika, elektronika i lidová hudba.
Převážně akustický zvuk ansámblu s jemným, někdy až neznatelným podbarvením zvukem syntezátoru dokáže navodit atmosféru současného hip hopu nebo elektroniky. Harlandovy groovy spolu s precizně vedeným Penmanovým basem jsou pevnou oporou pro harmonicky invenční práci Aarona Parkse a Redmanova melodicky vytříbená sóla. Někdy dochází k prolínání několika rytmických pásem, v některých kompozicích harmonie „mehldauovsky“ osciluje mezi dur a moll, což dodává skladbám určitý neklid a napětí. Velmi zajímavá je jediná skladba bubeníka Erica Harlanda I-10 . Rozjíždí ji junglový groove bicích, nad kterým se rozvíjí bezmála bachovská polyfonie tématu ostatních tří spoluhráčů. V této nahrávce zajímavě pracuje zvukař James Farber s mixem, když v průběhu nahrávky přechází od ryze akustického zvuku na začátku až ke zkreslenému „telefonnímu“ zvuku druhé poloviny snímku. Výkony všech zúčastněných hudebníků jsou pozoruhodné svým podřízením se celkovému vyznění skladeb. Nikdo zbytečně neexhibuje, ale přesto každý při svých sólech plně projeví svoji osobitost.
Kapela James Farm svým debutovým albem naznačuje, jakým směrem by se mohla v budoucnu dále ubírat. Doufejme, že bude i nadále fungovat pohromadě, a že budeme mít v budoucnu možnost vidět ji naživo i na našich jazzových podiích. Tam se totiž dozajista ještě více projeví všechny klady této kapely, které prostě nelze plně vměstnat do časem omezené zvukové nahrávky.
Body: 4 z 6
