Pianové jazzové Jan Kavka Trio se proměnilo na Kahoma Trio a vydává album In the Woods. Nezabloudilo na něm v lesích, ale naopak nalezlo prosluněnou cestu mezi psaným a improvizovaným materiálem.
O předchozím albu Past Stories, o inspiraci jeho názvu, jste řekl, že jde o soubor prožitků z vašeho sidemanského období, „něčeho co je za vámi, a tak můžete jít dál“. Jak byste popsal onu cestu dál mezi alby Past Stories a In the Woods? Na albu Past Stories byly skladby poměrně dost proaranžované. Některé byly i z hlediska formy komplikovanější, vícedílné. Na cestě k materiálu z aktuální desky In the Woods převládala zřejmě motivace skladby zjednodušit, aby v nich bylo více prostoru pro samotné muzikanty a komunikaci mezi nimi.
Zůstáváte v triu hlavním autorem, titulní motiv In the Woods ovšem přinesl kontrabasista Marek Dufek. Na koncepci jste se jistě shodli, co a proč „zastřešuje“ název alba? Když jsme přemýšleli nad názvem pro desku, hledali jsme nějaký jednotící prvek, společný jmenovatel, který by vyjádřil, o čem ta deska je. Nebylo to asi příliš racionální rozhodnutí, ale měli jsme pocit, že právě název skladby In the Woods nějakým způsobem propojuje a definuje, co se na desce děje. Nerad bych to více konkretizoval. Myslím si totiž, že si to každý může domyslet podle sebe, což je na tom to krásné.
V klavírním triu proběhlo další střídání na postu bubeníka. Místo Adama Sikory, na JAMU žáka Kamila Slezáka, nastoupil samotný Kamil Slezák. Jak k tomu vlastně došlo? Po odchodu Adama Sikory, který se rozhodl svou energii směřovat do jiných projektů, jsme s Markem Dufkem hledali náhradu a zpočátku to vlastně vůbec nevypadalo dobře. Nakonec jsme oslovili Markova spolužáka z katovické akademie Bartka Plewku. S Bartkem jsme si sedli lidsky, hrálo se nám dobře, ale problém byl v jeho vytíženosti. Kromě úvazku v divadle hrál také ve dvou kapelách, které musel upřednostňovat před jinými. Kdyby byl například domluvený koncert pro trio a do toho by mu vlezlo hraní s jednou z těchto kapel, musel by ho vzít. Což se nám s Markem samozřejmě vůbec nelíbilo a Bartek to chápal. Zavolal jsem pak Kamilovi, vylíčil jsem mu situaci a zeptal se ho, jestli by neměl nějakého žáka, kterého by mi mohl doporučit. Padla dvě jména, která už jsem znal. Říkal jsem si, že to s Markem probereme a najdeme nějaké východisko. Za pár dnů mi ale Kamil volal znovu a říkal, že nad tím přemýšlel a že by místo bubeníka vzal on samotný, což byla skvělá zpráva. Tohle proběhlo na úplném začátku pandemie. S Markem jsme ještě za Kamilem zajeli na schůzku a probrali nějakou základní koncepci naší, v podstatě nové, kapely.
S posunem v hudbě i v obsazení tedy souvisí i změna názvu kapely, z Jan Kavka trio na Kahoma Trio (podle jmen Kamil, Honza, Marek), naznačující rovnoprávnější rozdělení rolí? Ano, je to přesně tak. Pod starým názvem Jan Kavka Trio jsme hráli ještě asi rok. Potom se začal řešit nový název, který by vypovídal o tom, že muziku děláme všichni společně. Pro mě osobně to byla příjemná změna. V situaci, kdy hudbu tvoříme spolu, jsem se pod názvem Jan Kavka Trio už necítil komfortně. Ona rovnoprávnost všech tří členů se projeví i v hudbě, kdy náš princip není v tom, že dva doprovázejí a jeden hraje sólo, ale v tom, že každý nástroj je jakoby jeden hlas a všechny dohromady tvoří jakýsi kontrapunkt.
Vedle vašich typicky melodických kusů na albu slyšíme i třídílnou nahrávku Tajemství staré půdy, ve které lze tušit volnou improvizaci. Projevilo se právě takhle ono rozvolnění postů „leader kontra sideman“ v klavírním triu, ostatně v posledních letech na jazzové scéně docela časté? Ano, skutečně jde o tři kusy, které jsou volnými improvizacemi. Důvod, proč jsme se k tomu rozhodli, je ale spíš ten, že když jsme si něco podobného vyzkoušeli ve zkušebně, moc se nám to všem líbilo a hned jsme se shodli i na tom, že chceme něco takového udělat i na desku…
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII II/2023.
