Jan Kořínek – hammond organ, fender rhodes piano, Jiří Hokeš – kytara, Martin Novák, Martin Kopřiva – bicí, Rostislav Fraš – saxofon (1), Bedřich Šmarda – saxofon (9-12), Miroslav Hloucal – trubka (9-12). Nahráno: Libuš Studios, červen 2006 – červen 2007. Vydáno 2008. TT: 51:49. 1 CD HardBop Records HBR33005.
Jan Kořínek je jedním z mála představitelů mladé generace českých hudebníků hrajících na hammond organ (jiné, s výjimkou Ondřeje Pivce, po pravdě řečeno ani neznám). Hudební background a směřování obou zmiňovaných je natolik odlišné, že nepřipouští žádné paralely a přirovnání. Pivec „konvertoval“ na hammond z klavíru, Kořínek z kytary a baskytary. Zatímco Pivec se inspiruje současným zvukem hammondkářské hudby (John Medeski, Sam Yahel), Kořínek inklinuje k bluesové či hardbopové tradici 60. let (Jack McDuff, Jimmi Smith). Rozdíl je i v jejich současném postavení – Pivec je po třech albech zářící mladou hvězdou českého jazzu, Kořínek (doposud většinou sideman bluesových umělců) právě přichází se svým prvním profilovým albem, které nahrál se svou skupinou Groove .
Paradoxně, groove je základní problém celé nahrávky. Groove, ve kterém by precizně zafrázované figury elegantně splynuly se vzrušujícím způsobem pulsující rytmikou a který je pro tuto hudbu tak typický a nezbytný, tu není slyšet. Tomu se nelze vyhnout, jednoduše není jiné cesty, než se učit od černých mistrů. Bohužel to není jediným mínusem alba. Je jím i Kořínkův výraz. Ten je neměnný, i když jeho hudba odkazuje k různým pramenům (od shufflového blues, přes gospel až po moderní jazz hardbopového střihu), nikdy neprokazuje pokročilejší smýšlení a stále setrvává při obehrávání konstantních bluesových riffů. Naproti tomu k silným stránkám jeho hry patří vkusná a pestrá práce s registry, jakož i vedení basové linky (což může být důsledek jeho basistické minulosti). Nelze ale přeslechnout některé nedůslednosti vysloveně amatérského charakteru, které by se stávat neměly – nepřesné perkuse v jinak příjemném titulním tématu Groovin' for Little V , či (ne)ladění dechové sekce v závěru alba.
Je zřejmé, odkud Kořínkova hudba vychází a kam by měla směřovat (výmluvný je i stylový retro obal v duchu Blue Note alb 60. let). Talent a nadšení jsou potřebné, rovněž však i dozrávání hudebně-řemeslné, a taky duchovní. Věřím, že následující nahrávkou Jan Kořínek překvapí a nechá zapomenout na tento, ne příliš vydařený a nevyzrálý debut.
Body: 2 z 6
