Většina z nás má nějakou zkušenost s internetem. Lidé pomocí něho komunikují, pracují, vzdělávají se, nakupují, nebo třeba sledují koncerty či poslouchají hudbu. Posluchači se k hudbě díky globální počítačové síti dostávají snadněji. Mohou tak například v duchu doby individualizovat svůj hudební vkus, nebo naopak trpět nepřehledností předkládaných informací a nemožností nalézt hledané. Nejde však pouze o posluchače, kteří hledají svého hudebníka. Opačnou situaci zažívají i muzikanti hledající publikum, a to hlavně dnes, kdy nahrávací společnosti podporují mnohem méně hudby, než tomu bylo dříve.
Je téměř jisté, že hudební život se nachází v přechodové fázi mezi vlivem centralizované sítě velkých nahrávacích společností, která kvůli hudebnímu pirátství přestává fungovat a něčím, co ještě nenabylo jasnějších kontur. Pestrý on-line hudební život se však přeci jenom uchyluje k pevnějším bodům. Obory zabývající se různými způsoby práce s veřejností se díky globální počítačové síti nově stávají doménou amatérů z řad hudebníků a fanoušků. Ti si přirozeně rozdělují práci. Jedni poskytují hudbu a základní informace o ní, druzí sestavují katalogy a playlisty ze svých oblíbených hudebních titulů pro ostatní. Profesionální složku propagace hudby přebírají oblasti poskytování interaktivního prostředí – tedy obory informačních technologií, webdesignu, internetového marketingu a reklamy.
Zájem o hudbu vzrůstá
Nyní můžeme operovat s několika možnostmi podpory hudby, které díky svojí masovosti použití a uživatelsky přívětivému provedení podstatně zvyšují šance na setkávání posluchačů s hudbou a hudebníků s posluchači. Specializované servery jako MySpace, YouTube či Project Playlist umožňují vyhledávání a interakci milovníků hudby a muzikantů. Mají mezinárodní oblibu a vedle neznámých jmen zde mají své profily i jazzové hvězdy jako Erik Truffaz, Herbie Hancock nebo Charles Mingus. V podstatě kdokoli tak může poslouchat jakoukoli hudbu, číst a psát o ní a samozřejmě zveřejňovat svoje hudební počiny.
Díky rozvoji nových technologií umožňujících větší dostupnost hudby se posluchači snáze vyrovnávají s faktem, že hudba se stěhuje z fyzických nosičů do virtuálního světa. Navíc, neblahé projevy hudebního pirátství způsobující poklesy tržeb za prodeje hudebních CD, o nichž se čas od času dočítáme z médií, v poslední době ukazují i optimističtější stránku celé věci, a tou je celkově zvýšený zájem o hudbu. Například studie IFPI Digital Music Report 2008 odhaluje nečekané výsledky: „Na otázku, jaký způsob zábavy je pro respondenty ‚extrémně/ velmi důležitý‘, odpovědělo 51 % ‚poslech hudby‘. Tento výsledek dělá z hudby pro lidi nejdůležitější formu zábavy. Na druhém místě se umístilo ‚sledování televize‘ s pouhými 27 % a na třetím s 10 % ‚návštěva kina‘.“
Podle podobných studií navíc zájem o návštěvu živého koncertu oblíbeného hudebníka na rozdíl od zájmu o nákup CD u posluchačů neklesá. To dává naději na živobytí alespoň samotným muzikantům a organizátorům koncertů. Dodejme, že jedním z důležitých faktorů podporujících popsaný „hudební boom“ je i masivní rozvoj multimediálních mobilních telefonů dodávaných se sluchátky hands free. Za relativně malý pořizovací peníz se tak velmi často dostává hudba (v podobě známých empétrojek a dalších formátů) k posluchačům, kteří by si v extrémním případě na hudbu jinak nenašli čas, ale teď ji mají neustále při ruce.
MySpace v rukou jazzmanů
Pokud bychom chtěli shrnout možnosti jazzu ve virtuálním světě a podívat se na jejich praktické využití, do značné míry nám vše sjednocuje komunitní server MySpace, který je v mnoha ohledech symbolem internetové podpory současné hudby. Nové ambiciózní kapely si zde zakládají jednoduché webové stránky, jež umožňují návštěvníkům poslech hudby a nabízejí různorodé informace ve formalizovaném uspořádání. Zájemci mohou snadno vyhledávat kapely, muzikanty, a dokonce i hudební festivaly podle požadovaných hudebních i nehudebních charakteristik. Velký význam tkví v možnosti rozšiřování okruhu přátel z řad hudebníků i fanoušků. Přátelé si mohou navzájem hromadně rozmísťovat reklamu na nové nahrávky, vkládat pozvánky na koncerty, komunikovat veřejně i soukromě. Vznikají tak seznamy příznivců a z nich vyplývajícího efektu „vrány sedající k vráně“ lze pak využít opět při vyhledávání nových příležitostí a známých.
Co MySpace říká o českém jazzu? Ke dni 13. června 2008 se k jazzu podepsalo na MySpace 98 českých hudebních subjektů. Při bližším pohledu na tyto jednotky je možné objevit tři základní muzikantské typy. Nejpočetnější skupinu tvoří amatérské kapely více či méně ovlivněné jazzem. V menší míře nalézáme již známé hudebníky, kteří koncertují a mají za sebou vydání alespoň jednoho CD. Nových nadějných adeptů pro přijetí mezi českou jazzovou „smetánku“, jak popisuje naši profesionální jazzovou scénu klávesista kapely Final Vision Jan Šimáček, je zatím jen poskrovnu. Zaměřme se proto na nové naděje našeho jazzu.
www.myspace.com/infinitequintet
Infinite Quintet z určitého úhlu pohledu do kategorie začínajících kapel nepatří, jelikož zde působí špičkoví a zkušení jazzmani – ovšem všichni mladí. Věkový průměr 25 let hráčům Miroslavu Hloucalovi (trubka), Petru Kalfusovi (saxofon), Viliamu Bérešovi (piano) a Martinu Novákovi (bicí) zvyšuje na 28 pouze chlapecky vzhlížející kontrabasista Petr Dvorský. Vydání svého CD zatím netrpělivě očekávají, ovšem stihli už vyměnit domácí promo nahrávku za studiově a ve dvou případech také živě nahrané skladby. Skupina propojuje nejrůznější polohy a v jejím aranžmá rozhodně nenacházíme pouze odlesky jazzové historie. Vše brilantně tavené v evropském duchu hudby labelu ECM. Zajímavým momentem všudypřítomné vynalézavosti kapely je začátek skladby Talk About This (živý záznam z Reduty). Při opakované prodlevě na jednom tónu úvodního tématu skladby se mikrointervalově rozchází a zase schází tónová výška unisona saxofonu a trubky. Vzniká tak zajímavý akustický efekt fázového posunu, který by se jistě mohl využívat častěji.
www.myspace.com/janpribilquintet
O stylový posun se vědomě snaží olomoucký Jan Přibil Quintet. Soubor si vytyčil oblast svého zájmu v průsečíku jazzu a vážné hudby. Je sestaven stejně jako v předešlém případě ze zkušených mladých muzikantů, díky jejichž obrovské erudici a neustávající touze po vzdělávání se můžeme těšit z další špičkové české jazzové formace. Specifikem souboru je velmi intimní hudební výraz a jasně daná koncepce navazování na evropské klasiky zejména 20. století prostřednictvím harmonie, ale třeba i výraznější agogikou. Výraznou inspirací členům kvintetu je dále také polský jazz Krzysztofa Komedy (jehož Kattornu v profilu najdeme) a Tomasze Stanka. Saxofonista Radek Zapadlo, klavírista Vít Křišťan a kontrabasista Rastislav Uhrík právě studují na Hudební akademii v polských Katovicích, jimž cestu prošlapal trumpetista a frontman souboru Jan Přibil. S vážnou hudbou se pak možná nejdůvěrněji stýká hráč na bicí nástroje Kamil Slezák – člen Moravské filharmonie Olomouc.
Dalším mladým jazzovým seskupením, které ovšem vzniklo dříve než předešlé dva jazz-bandy (již v roce 2005), je Mocca Malacco, hlásící se ke zvuku kvinteta Davea Hollanda. Muzikanti mají základnu na Ježkově konzervatoři a s kompozicemi, jež ve většině případů pocházejí z dílny saxofonisty souboru, v letošním roce prorazili z jazzově nespecializovaných pódií na scénu pražských jazzclubů, kam bezesporu patří. Michal Wróblewski (saxofon), Štěpán Janoušek (pozoun), Jakub Duša (kytara), Dan Panchártek (baskytara), Petr Mikeš (bicí) se nacházejí ve věkovém průměru 22 let, talentovanému trombonistovi Štěpánu Janouškovi je dokonce devatenáct.
Nejspíš u nich navíc platí známé zobecnění, že mladší generace se zajímají o novoty víc, než ty starší, protože třeba jejich náskok v obratnosti využívání internetu v oblasti hudby je znát. Své hudební umění se Mocca Malacco rozhodli oficiálně propagovat vedle MySpace na dalších volně dostupných místech. Klasické webové stránky umístili na zdarma poskytovanou doménu třetího řádu (tedy webovou adresu s dvěma příponami; na českém internetu působí několik poskytovatelů, z nichž nejznámější jsou wz.cz, ic.cz a kvalitne.cz), využili Bandzone (českou alternativu MySpace) a jejich hudba se dá volně stahovat na několika českých „free download“ serverech.
www.myspace.com/finalvisionband
Vedle Mocca Malacco možná brzy zamíchají kartami českého jazzu hudebníci stejné generace, jež si říkají Final Vision a dokazují, že i na jiných konzervatořích (ne jen na Ježkově) se dá dobře naučit jazzovému řemeslu. Spolu s Michalem Wróblewskim, který jako jediný z kapely „Ježkárnu“ studoval, se muzikanti hudebně vzdělávali jinde, i když nyní směřují na VOŠ Jaroslav Ježka – Jiří Kyncl (kytara), Martin Kuzma (bicí), Matěj Havlíček (baskytara). Pianista Jan Šimáček se doufejme i přes své zaměstnání programátora pro VOŠ jednou také rozhodne. Final Vision dotváří svoji hudbu syntezátorovým zvukem a inspirační zdroje razant-
nějšího pojetí jazzu hledá v hudbě Electric Bandu Chicka Corey, bratrů Breckerových, Mikea Sterna a tak dále. Kapela komunikuje s fanoušky a přáteli raději pomocí českého serveru Bandzone a náročnější správu MySpace vnímají spíše jako nutné zlo pro spojení s anglicky hovořícím světem.
Kontakt se světem popu navazuje sexteto s názvem Lanugo, jež samo sebe stylově označuje slovy „Jazz/Acoustica/Nu-Jazz“ a na české hudební scéně doplňuje prostor, který nám počátkem nového tisíciletí otevřel Dan Bárta s Illustratosphere. Hudba je nesena v přemýšlivých až zasněných aranžmá navozujících atmosféru filmů Davida Ondříčka. Vůdčí osobností kapely je zpěvačka Markéta Foukalová, jejíž zpěv určuje aranžmá i improvizace spoluhráčů Viliama Béreše (piano), Rastislava Uhríka (kontrabas, baskytara), Martina Kopřivy (bicí), Miroslava Hloucala (trumpeta) a Miroslava Šmilauera (kytara) – opět přátel z Ježkova hudebně-vzdělávacího ústavu. Kapela má na MySpace nezvykle rozsáhlou biografii, což je příjemné pro hudební fanoušky, ale třeba také pro pořadatele koncertů, kteří nemusí obtížně obstarávat průvodní texty kulturního programu a mohou si doprovodné povídání o kapele zapůjčit zde. Lanugo vlastním stylovým zaměřením navíc odvádí neocenitelnou práci při tzv. popularizaci jazzu, jelikož oslovuje většinové posluchačstvo srozumitelným jazykem, přičemž zachovává atraktivnost také pro jazzové publikum.
Virtuální koncerty
A jaké jsou možnosti samotného posluchače současného jazzu? Nejčastější cestou milovníka hudby k novým jazzovým nahrávkám a informacím o nich je dnes bezesporu cesta virtuální. Jedná se zde ovšem pouze o prvotní akt objevitelství. Skutečný hudební život začíná až při návštěvě koncertu. Čistě virtuální existence a s ní spojené zpoplatněné stahování hudby chápe jako chiméru i úzká skupina hudebních hvězd, které na tomto způsobu výdělku dokáží výrazněji získat. Navzdory překotnému technologickému vývoji tak profesionálním muzikantům stále zbývá především tradiční a staletími ověřený způsob obživy, jímž je živé hudební představení.
Internet tak v současné době plní hlavně funkci propagace hudby. První pokusy o nastolení ještě hlubší virtuální hudební reality, než prožíváme dnes, však probíhají na síti zvané Second Life (www.secondlife.cz). SL jsou trojrozměrné internetové stránky stylizované do podoby městských a přírodních prostranství včetně interiérů budov, kde místo šipky kurzoru používáme pohyblivou postavičku tzv. avatara. Pomocí této postavičky lze mj. navštěvovat virtuální koncerty. Jedno takové vystoupení dokonce na jaře uspořádala kapela polské jazzové zpěvačky Agy Zaryan za účasti českého kytaristy Davida Dorůžky. Doposud byly koncerty na SL doménou super-hvězd světového popu jakými jsou U2 nebo Suzanne Vega, takže uskutečnění jazzového vystoupení můžeme brát za pokrok. Ovšem tyto technologie jsou stejně pořád na začátku a jejich nedostatky v případě jazzu o to víc vysvítají na povrch. Na to upozorňuje David Dorůžka, jenž si mohl jako hudebník virtuální realitu vyzkoušet v praxi: „Jak je vidět, po technické stránce to není zřejmě složité ani drahé. Akorát obraz a synchronizace za moc nestojí. Rozhodně z celého srdce doufám, že to není žádný nastupující trend, ale jen marginální úkaz, a že v dnešním virtualizovaném světě to povede lidi spíš k tomu, aby si opravdu vážili skutečných živých vystoupení a opravdové živé hudby. Poslouchat skvělé muzikanty na živo je pro mě stejně největší hudební zážitek ze všeho, ten nemůže být ničím nahrazen, a je to také hlavní důvod, proč se hudbou zabývám.“
Podpora vývoje virtuálních technologií a vydatné investice velkých obchodních společností ovšem dělají ze SL už nyní silnou nezávislou ekonomiku s mnoha uživateli, měsíčním obratem jedné miliardy českých korun a přítomností reklamy téměř na každém avatarově kroku. Je to tedy přes všechny dnešní (a v podstatě počáteční) problémy určitá příležitost pro jazz, ač samozřejmě nevíme, jakou oblibu si internetové koncerty získají. A když virtuální zážitek přiláká do jazzclubů více lidí, tím jen lépe.
