Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.
Velkou radost přinesly aktuální Grammy trumpetistovi a dirigentovi Johnu Daversovi, který byl v minulosti již vícekrát nominován, ale vavříny obdržel až nyní. A to rovnou ve třech kategoriích – za nejlepší instrumentální sólo, v kategorii velkých jazzových orchestrů a v kategorii aranžérské. Pro změnu jako skladatel letos zabodoval další trumpetista, Terence Blanchard. Zatímco na brněnském JazzFestu na podzim představoval svůj angažovaný instrumentální projekt, jehož součástí je upozorňování na problematiku střelných zbraní a násilí, americká hudební akademie jej ocenila za skladbu Blut und Boden z filmu BlacKkKlansman. Jazzoví hudebníci tedy letos bodovali nejen v interpretačních kategoriích, ale i jako autoři bez ohledu na žánr.
Terence Blancharda i Waynea Shortera jsme u nás mohli vidět naživo poměrně nedávno. Pěvecký zázrak Cécile McLorin Salvant bude letos jazzovou ozdobou Pražského jara. Z letošních Grammy tak můžeme vyčíst ještě jedno důležité poselství. Českým a moravským sálům se jazz světové úrovně nevyhýbá. Zájemce o špičkovou hudbu se bez velké námahy dostane i u nás k tomu nejlepšímu. A to je velmi dobrá zpráva.
