I ti nejzarytější odpůrci Evropské unie mezi jazzovými příznivci museli uznat, že alespoň 25. ledna, kdy začínalo dánské předsednictví EU, jí mohli být vděčni za nevšední koncertní zážitek. V ten den na pozvání dánského ambasadora vystoupil v pražském Rudolfinu Dánský rozhlasový big band spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Dirigentem tohoto spojení byl americký skladatel a aranžér Vince Mendoza a hlavním sólistou večera kytarista John Scofield. Pro jedinečný koncert připravili program sestavený ze skladeb, které Mendoza se Scofieldem natočili pro album „54“.
Před koncertem se nabízela obligátní otázka, jak vystoupení rozsáhlého orchestrálního tělesa s bicími a elektricky zesílenou kytarou v Rudofinu dopadne. Předešlé pokusy o koncerty jazzových souborů dopadly na tomto místě zvukově vždy dost tragicky. Tentokrát však byli posluchači mile překvapeni. Dynamicky ukázněný DR Bigband s bubeníkem, jehož hra i ve slabé dynamice nepostrádala šťávu a John Scofield, který především domácím kytaristům dokázal, že jazz se dá hrát s plným nasazením i při přijatelné síle aparatury, tak spolu se symfonickým orchestrem vytvářeli příjemný kompaktní zvuk.
KYTAROVÝ ČARODĚJ
Úvodní skladba Door #3 v aranžmá Jima McNeelyho, jež večer otvírala, zněla ještě trochu rozpačitě. Orchestr se se sólistou pomalu poznával a John Scofield se teprve rozehříval. Od následující skladby se již koncert dostával do obrátek. Scofield čaroval se zvukem své kytary podbarvované dynamicky dravým big bandem i zvukem smyčců. Po fusionové kompozici Carlos , ve které si spolu se Scofieldem zasóloval alt saxofonista Kasper Wagner, zazněla první z autorských kompozic Vince Mendozy Jung Parade . Zatímco Scofieldovy skladby mají spíše groovový charakter s melodiemi tvořenými převážně riffy, ty Mendozovy mají melodie vystavěné na bohatším harmonickém půdorysu. Následující baladu Honest I Do rozjel Scofield sólovým úvodem, po kterém se k němu přidal celý orchestr. 
S hezkým cool jazzovým sólem se tu poprvé představila tenor saxofonistka Pernille Bevort. Funkovou tečku za první polovinou koncertu obstarala skladba Polo Towers z alba Überjam, kterou zvukově velmi barevně zaranžoval německý pianista Florian Ross.
Po přestávce nastoupil na pódium nejprve Scofield s rytmikou dánského big bandu a zahráli na rozehřátí známý standard Lester Leaps In . Další ze zajímavých skladeb, hraná již v plném orchestrálním obsazení, byla balada Beauty And Sadness z čerstvě vydaného Mendozova alba Night On Earth. Moderním pianovým sólem hraným v nejlepší tradici severských pianistů se představil Henrik Grunde. Scofield se tady přidal krátkým lyrickým sólem až v úplném závěru skladby.
MÍRNÉ VADY NA KRÁSE
Nejméně zajímavou skladbou večera byla pravděpodobně Scofieldova Twang . Přes originální 6/4 rytmický groove v neworleanském stylu a strhující sóla Scofielda i bravurního anglického trumpetisty Gerarda Presencera působila převážně jednoakordová harmonie a nevýrazná riffová melodie příliš staticky. V této kompozici vcelku logicky nebylo v aranžmá místo pro symfonický orchestr, takže Scofieldovi sekundovali pouze dánští hudebníci.
Provedení následující Mendozovy balady Say We Did bylo nejméně povedené z celého večera. Rytmicky neobvyklé členění tématu zkomplikovalo život zmiňované saxofonistce Pernille Bevortové, která nepřesně nastoupila s hlavní melodií. Přestože neznalý a nezkušený posluchač nemusel nic poznat, její nervozita byla pro přítomné v sále jasně viditelná. Navíc se podařilo zvukaři, který jinak zvučil celý večer vcelku citlivě, rozhoukat na dlouhé vteřiny mikrofon, což sólistce na klidu nepřidalo. Toto extempore tak bohužel znehodnotilo zážitek z jedné z kompozičně nejzajímavějších skladeb večera. Nutno dodat, že Scofielda toto narušení z míry nijak nevyvedlo, a i v této skladbě podal standardně výborný sólistický výkon.
Swingová odpichovka Out Of The City , v níž si spolu se Scofieldem zasólovali trombonista Steen Hansen, tenor saxofonista Hans Ulrik a trumpetista Gerard Presencer, dovedla večer k závěru. Účinkující sklidili velké ovace, po kterých John Scofield ještě jednou rozjel svůj riff ze skladby Carlos a s celým symfonicko-jazzovým ansámblem ještě jednou zahrál toto téma. Na všech interpretech, v čele s Johnem Scofieldem a Vince Mendozou, bylo vidět, že si večer užili, a dozajista se těšili na pátek, kdy stejný program ještě jednou předvedli publiku v dánské Kodani.
