Kontrabasista, vlastně multiinstrumentalista a skladatel Jiří Slavík, strávil většinu tvůrčího života na londýnské a pařížské jazzové scéně. Ovšem v posledních letech se plně etabloval v domovině. Můžeme ho slyšet hned na dvou mimořádně zdařilých albech, vydaných na sklonku loňského roku. Rozhovor jsme věnovali okolnostem vzniku titulu Autumn Tales tria Davida Dorůžky a samozřejmě sólovému albu Mateřština, na kterém se Jiří Slavík vrací doslova k základům svého muzikantství, k folklóru a ohlasové tvorbě.
Jak vlastně začala vaše spolupráce s Davidem Dorůžkou? David vzpomínal, že vás oslovil jako potenciálního člena tria po vyslechnutí koncertu s Jitkou Šuranskou. David mě viděl hrát na Strunách dětem v roce 2014, kde jsem s Jitkou Šuranskou vystoupil jako host. Za což vděčím Marianu Friedlovi, který s ní hraje pravidelně. Marian měl tehdy možnost rozšířit kapelu o jednoho člověka. Nicméně my jsme s Davidem kolegové na HAMU, kde působím od roku 2012. Dokonce jsme měli i jedno netradiční trio s Jaromírem Honzákem, tedy kytara a dva kontrabasy, se kterým jsme odehráli vánoční či spíše zimní koncert v prosinci 2014. Tehdy jsme se poprvé potkali jako spoluhráči, nejen jako pedagogové. V Davidově triu jsem začal hrát v únoru 2015 a první koncert proběhl v rámci festivalu Guitar Days, který se konal v Jazz Docku. Tam si s námi dokonce zahrál i Lionel Loueke, se kterým se David dobře zná. Následovaly koncerty v Dánsku, kde se k nám přidal Luboš Soukup a sestava se na chvíli rozšířila na kvarteto. Pak už bylo zřejmé, že mezi námi půjde o dlouhodobější spolupráci.
Skladby pro album Autumn Tales vznikly až později. S jakým repertoárem jste v triu začínali? Se standardy? Spíše jsme hráli Davidovy starší skladby, které už v minulosti nahrál s Michałem Barańskim a Łukaszem Żytou, nebo věci z jeho španělské desky (Wandering Song u labelu Fresh Sound, pozn. aut.). Pak jsme také začali zkoušet písně z repertoáru orchestru R. A. Dvorského. Na standardech jsme nezačínali už proto, že současné trio do určité míry navazovalo na Davidovo trio, kde hrál na kontrabas Tomáš Liška. David a bubeník Martin Novák už měli skladby zažité a já musel do repertoáru rychle vplout. Nešlo o budování kapely od úplných základů. Ovšem David rád, skvěle a osobitě hrává i standardy. Je to jedna z jeho nejúžasnějších schopností, přidat něco vyloženě svého i ke skladbám, které už v minulosti nahrála plejáda slavných muzikantů.
David zmiňoval, že zařadit úpravu šlágru Hm hm, ach ty jsi úžasná od Leopolda Korbaře na album Autumn Tales byl vlastně váš nápad, je to tak? Šlo spíše o Davidovu volbu, já možná přispěl určitou inspirací. Loni na jaře jsem totiž dal dohromady projekt, který snad ještě bude fungovat. Nazval jsem ho „Rudolf Antonín“ a hrají v něm David, Jaromír Honzák, Martin Novák, Luboš Soukup a já na klavír, protože sem by se dvě basy opravdu nehodily. Jak už název napovídá, repertoár čerpá z písní orchestru R. A. Dvorského. Nejde ovšem o kopii dobové kapely, spíše jsem myslel na to, aby si pět muzikantů zahrálo bez nějakého velkého zkoušení a aranžování jen tak pro radost a třeba i k tanci. Současným jazzovým muzikantům se totiž moc nestává, aby hráli k tanci. Já to mám však velmi rád. Ze skladeb pro projekt „Rudolf Antonín“ pak vznikly určité adaptace také pro trio. Těch skladeb bylo víc, ale David si oblíbil Hm hm, a proto jsme ji nahráli i na desku.
Šlo určitě o dobrý nápad, melodie album odlehčí, vyváží. Podobně jako vaše hravá kompozice Vláček motoráček, na desku Davida Dorůžky jste totiž přispěl i jako skladatel. Jak vlastně probíhala autorská spolupráce? David si velmi pečlivě vybírá z mých nabídek pouze skladby, které mu vyhovují. On je samozřejmě jediným dramaturgem svého tria. Vláček motoráček už jsme nějakou dobu hráli na koncertech, nicméně chtěl jsem na desku přinést také něco kontrastního k téhle veselé, poměrně dětinské věci, třeba něco písňového a trochu rockovějšího. A to je skladba Uchem.
David často využívá ve svých skladbách váš kontrabas jako sólový nástroj, nádherné je uchopení melodie v Tale Of The Autumn Sea. V kontextu obsazení tria jsem jediný, kdo má možnost hrát opravdu dlouhé melodické noty. I když kytarista může použít hlasitostní pedál, po nějaké době se nota přirozeně zeslabí. Smyčcem však mohu velmi dlouhou notu na konci třeba i zesílit. David si toho je dobře vědom a jako zkušený skladatel toho využil.
Je zajímavé, že jak Tomáš Liška, konkrétně v projektu Milokraj, tak vy na vaší nové desce Mateřština se obracíte ke zdejší lidové hudbě. Vy jste dokonce ve folklórním souboru začínal. Možná i určitý přístup k melodii a rytmu, vycházející ze zdejší tradice, zaujal Davida na hře Tomáše Lišky i vaší? S tím bych úplně nesouhlasil, dávat nás s Tomášem v rámci folklóru do podobné kategorie. Bavili jsme se o tom spolu a Tomáš má úplně jiný vztah k folklóru než já. On s ním nevyrůstal. Jde na věc z opačného konce, vlastně se k folklóru dostal až jako zralý muzikant. Navíc si nemyslím, že by David hledal do kapely někoho s konkrétně takovým cítěním. Vždyť vůbec nejdéle spolupracoval v triu s Jaromírem Honzákem, jehož hru folklór prakticky nepoznamenal. Ani Michał Barański myslím nijak vědomě nečerpá ze slovanské melodiky.
Je pravda, že na Autumn Tales, ačkoliv si David upravil i ohlasovou skladbu z Nového špalíčku Bohuslava Martinů, tvoří hlavní linii spíše inspirace židovskou hudbou. Souhlasíte? Ano, souhlasím a myslím si, že v rámci Autumn Tales je právě tento směr velmi důležitý. Přijde mi, že v poslední době David častěji uvažuje o židovství a židovské kultuře. A ačkoliv nemohu mluvit za něj, mám pocit, že jde o něco, co bude chtít v příštích letech hlouběji zkoumat, dozvídat se o tom více. Ostatně jde o velmi důležitou součást jeho rodinné historie.
Vy jste ovšem na vlastním albu Mateřština udělal opravdu nečekaný žánrový posun oproti předchozím jazzovým nahrávkám, ať už sólové prvotině La Jeunesse, či desce s kapelou Fly Agaric. A to právě k folklóru a ohlasovým skladbám. Co bylo hlavním impulsem? O hlavní impuls se postaral Marian Friedl, který mě zná déle, než já vím, že mě zná. Marian je skvělý jazzový muzikant a současně možná i největší žijící odborník na hudbu Beskyd, výrobce lidových nástrojů a kapelník folklórní skupiny RukyNaDudy. S RukyNaDudy jsem měl to štěstí si zahrát jako host a moc se mi mezi těmi lidmi líbilo. Marian je dnes známý hlavně jako výborný kontrabasista, já ho však kdysi poznal jako skvělého klarinetistu a dechaře. Jeho hra na píšťaly je fenomenální a z mého pohledu Marian u nás nemá v tomto oboru konkurenci.
Moravskou lidovou hudbou inspirovanou nahrávku „Starodávný“ můžeme slyšet i v duu s Fredem Thomasem, ale spíše z onoho „jazzového“ pohledu. Nyní kladete důraz právě na lidové základy. Proč? Je pochopitelné, že v kontextu dua s Fredem zní tahle muzika jinak, protože Fred Thomas nezná moc dobře její původní lidovou formu. Proto jsme skladbu posunuli jinam, aby pro něj byla pochopitelná, aby se s ní mohl identifikovat a hrát ji „ze sebe“, byť s tou hudbou nevyrůstal. Ovšem Mateřštinu předznamenalo právě to, že jsem věděl, že na desce bude hrát Marian na píšťaly. Že nějakou písničku si zazpívá moje sestra Kateřina, i když není žádná studovaná zpěvačka, ale odjakživa zpívala ve folklórním souboru, který založili moji rodiče. A že tam zazpívá i můj kamarád Jiří Pospěch, primáš havířovské cimbálové muziky Jagár. Také jsem chtěl hodně nástrojů natočit sám. Přirozeně jsem se tak rozhodl pro zrovna tento směr hudby, protože mi připadal nejadekvátnější. Na Mateřštině je pro mě navíc velmi důležité, že vychází z muziky, kterou napsal a naučil mě můj otec. Jsem rád, že se podařilo vytvořit příležitost, abych se mohl k tátově hudbě vrátit a natočit ji.
Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 3/2017 (koupit)
