Album I'm All For You – Ballad Songbook, které vyšlo nedávno u značky Blue Note, je projektem výrazných jazzových individualit. Joe Lovano, Hank Jones, George Mraz a Paul Motian se tu sešli, aby nahráli některé ze svých oblíbených jazzových balad. Hvězdný kvartet křižoval v létě evropské jazzové festivaly a zastavil se také ve Vienne.
Do amfiteátru na vás přijde šest, sedm tisíc posluchačů. Je vůbec možné procítit balady na scéně, kde se na vás dívají tisíce lidí?
Samozřejmě. Je to možné s muzikanty, kteří jsou schopni vyložit vaše pocity hudbou, přednést vaše nápady, podepřít náladu. Pak skutečně nezáleží na tom, jestli hrajete pro deset lidí nebo deset tisíc lidí. Jde o emoce, které jsou hudbou předávány. Hrát hudbu, žít v jejím světě, to je požehnání. A je uchvacující hrát pro lidi, kteří chtějí být její součástí. Možnost sdílet s lidmi hudbu, to je pro mě skutečný dar.
Nedávno jste vydal album jazzových balad. Co vás k tomu vedlo?
Snad na každé mé nahrávce jsou nějaké balady, skladby, které jsem miloval. A toto album je myslím vyústěním některých mých předchozích snímků. V posledních několika letech jsem začal hrát s „velkým“ pianistou, Hankem Jonesem. On je jazzovým Mistrem. Lidé ten termín dnes používají velmi volně, ale Hank Jones je opravdovým Mistrem. Hrál s Colemanem Hawkinsem, Lesterem Youngem, Benem Websterem, Ellou Fitzgerald, Johnem Coltranem, Milesem Davisem, Charlie Parkerem a skutečně žil celý svůj život ve světě některých skladeb, které jsme teď spolu natočili. Takže hrát s ním a objevovat ty staré slavné kompozice, věci od Thelonia Monka a Thada Jonese, je velmi vzrušující. Nahrát je, zkusit přednést tu nádhernou hudbu, to byl velký úkol. Jde nám o to, zkombinovat duchovní rovinu, free jazz a moderní jazz. A když říkám „free jazz“, myslím tím svobodu být sám sebou, stát se výrazem každé písně, kterou hrajete.
Co pro vás osobně balada znamená? Co je onou „duší“ balady?
Balada je vyjádřením nálady. Znamená to, že můžete vyložit své myšlenky velmi uvolněným, svobodným způsobem. Přitom rytmus nemusí být pomalý, v pomalých krocích se mění především harmonie. A v takovém harmonickém prostředí můžete jako sólista uvolněně hrát, co vás napadne, cokoliv, na co jste připraven. A musíte být schopen hovořit uvnitř té hudby. Takže hraní balad a blues je skutečně obtížnou oblastí jazzu.
Album obsahuje devět skladeb, převážně standardů. Podle jakého klíče jste se řídil při jejich výběru? Mají ještě něco společného, kromě toho, že jde o balady?
Ta deska se jmenuje I'm All For You podle mé vlastní kompozice, založené na harmonickém sledu písně Body And Soul . Téma, které jsem zpracoval v tomto kuse, je originál, mohu jej stále objevovat a interpretovat. A stejné je to i s ostatními skladbami. Hrajeme věci od Dizzy Gillespieho, Thelonia Monka, Thada Jonese, Johna Coltranea a několik klasických standardů jako je Stella By Starlight , Don't Blame Me a také Early Autumn , který proslavil Stan Getz, když hrál s bandem Woodyho Hermana. Já jsem s Woody Hermanem tento kousek hrál právě za hostování Stana Getze v roce 1976.
Když jsem vybíral materiál k albu, přijel jsem jednoduše domů k Hanku Jonesovi, sedli jsme a zahráli si patnáct, možná dvacet písní. A z těch jsem pak jeden den vybíral. Takže krátký proces. Vybral jsem skladby, které jsem dřív velmi rád hrával, ale i takové, které jsem před tím nehrál vůbec. Většinu z nich hrál Hank celá léta, ale nikdy dříve jsme nehrávali Countdown . Možná proto jsme jej pojali jako operu, mám na mysli způsob, jakým vedeme melodii skrze harmonii, i když se obvykle hrává velmi rychle.
Nahrávali jste zvláštním způsobem, jaksi „po staru“, usazeni v kruhu, bez sluchátek na uších. Jaké jsou přednosti tohoto způsobu natáčení, když jde o balady?
Došlo k tomu v příjemném studiu v New Yorku (Avatar Studios – pozn. autora), v pěkné místnosti s klavírem. George, Paul a já jsme seděli v kruhu k sobě čelem. Nepočítali jsme s tím, že budeme hrát bez sluchátek až do té doby, než jsme začali. Jsou to lidé, kteří s vámi hrají, kdo vám tohle umožní. Způsob, jakým Paul Motian dokáže hrát na bicí: umí hrát pianissimo se stejnou intenzitou jako forte, má nádherný tón a feeling. To je velmi důležité. Pokud někoho takového nemáte, potřebujete sluchátka. A tím se okamžitě mění situace. Když máte bubeníka, který umí hrát se skutečným vkusem a přednesem ve všech dynamických úrovních, pak je to něco jiného. Hank měl dobré piáno, moc se mu líbilo, okamžitě vyplnilo celou místnost. Krása! George Mraze možná někdy nemusíte perfektně slyšet. Ale on to cítil! Cítí vše, co hraje. Pro mě pak bylo skvělé hrát uvnitř tohoto kruhu. Mohl jsem hrát prostě způsobem, jakým hraji doma. Bylo to velmi příjemné nahrávání.
Váš kvartet je hvězdná sestava. Dá se vůbec popsat konkrétní přínos jednotlivých hráčů?
Podívejme se na to. Hank Jones a vrstevníci, se kterými vyrostl: Coleman Hawkins, Thelonius Monk, Lester Young, Charlie Parker. Vrstevníci Paula Motiana, se kterými vyrostl – Miles Davis, Sonny Rollins, John Coltrane, Charles Mingus, Bill Evans. Vrstevníci George Mraze – Joe Henderson, Herbie Hancock, McCoy Tyner. Moji vrstevníci hrají dodnes. To je něco, co jsem si uvědomil později. Dříve jsem o tom nepřemýšlel, ale před dvěma týdny jsme hráli jeden týden v New Yorku, v klubu Iridium. Každá noc toho týdne měla tak nádherné kouzlo, že jsem začal „studovat“, co se to děje. Setkání generací a moderních mistrů hrajících s nadčasovým přístupem činí tu hudbu tak čerstvou každou noc! Hodně mě to naučilo, cítím se tak šťastný, že se ten projekt dal dohromady a že s ním teď cestujeme! A mít Hanka Jonese s sebou na šňůře? Víte, není to jednoduché – cestovat po světě v pětaosmdesáti. Hank je jako plamen, jasné světlo, dobrá duše. Nepotřebuje jezdit na turné, nemusel by tu být. Ale on chtěl! Chtěl hrát! A pro mě je to pocta.
Nyní jste na koncertním turné. Co bude následovat po něm? Máte už v plánu něco dalšího?
Hrajeme ještě ve Španělsku, v Montreaux, Belgii atd. Ale s kvartetem chystáme další album. Bude tam víc nových, původních skladeb – mých, Hankových, nový repertoár. Něco z toho již hrajeme na festivalech. Potom dělám na několika kusech, které pro mě a komorní orchestr napsal anglický skladatel Mark-Anthony Turnage. Mám je hrát v říjnu ve Skotsku spolu s National Scottish Orchestra. A Günther Schuller napsal pro můj Nonet Birth Of The Cool Suite nová aranžmá tří částí z alba Milese Davise Birth Of The Cool – Moon Dreams, Move a Boplicity. Už je hrajeme a plánujeme natáčení.
