Joe Lovano – tenor saxofon, alt saxofon, tarogato, altový klarinet, aulochrom, gongy, James Weidman – klavír, Esperanza Spalding – kontrabas, Otis Brown III. – bicí, kotníkové rolničky, gongy, Francisco Mela – bicí a etnické perkuse. Vydáno 2009. TT: 64:42. 1 CD Blue Note 0946 3 91528 2 7 (distribuce EMI).
Pokud se někdo nechá zmýlit názvem alba a bohatým výčtem etnických perkusních nástrojů v informačním textu bookletu, může být buď zklamán, že nenajde žádné Lovanovo obrácení se na víru world music, vytěžující, byť s dobrým úmyslem, zbytky etnické kultury jako dřevaři deštné pralesy, nebo může být naopak příjemně překvapen živočišností a melodickou hravostí leadera a skladatele.
Hned od úvodní skladby Powerhouse slyšíme, že jsme ve víru přesně té muziky, na níž jsme už léta od Joe Lovana zvyklí: úderně rytmizovaná témata se zřetelným melodickým nápadem, dá se říci ve stylové linii Monkově či Rollinsově, například. Titulní Folk Art je jedinečnou ukázkou Lovanových kompozičních nápadů: téma lze považovat klidně za melodizovanou dětskou rozpočítavací říkanku nebo za mimovolní zpěvný projev. Klavír pod saxofonem neustále opakuje jednu melodickou figuru, až ve střední části je skladba natržena bubenickým sólem a bebopovou bystřinou s valícím se triem klavíru, kontrabasu a bicích. Lovano se posléze přidá ve stejném duchu, aby nám v závěru připomněl melodii, z níž improvizace této nejdelší, desetiminutové kompozice vyrostly. Dokonalý vzor pro výklad hudebního děje během jazzové interpretace!
Wild Beauty je krásná balada zdrsněná sólem Weidmanova piana. V Us Five nás celá parta vede na cestu k free jazzu a poprvé se odváže také basistka Esperanza Spaldingová . „Standardní“ ozvěnou songů jazzových muzikálů swingové éry je Song For Judi . V Drum Song se konečně rozehraje perkusní a gongová zbrojnice Otise Browna III. a Francisca Mela v plné síle a Lovano vymění tenorsaxofon za sopránku. Celá skladba je hráčsky uvolněná, zvláště ve své rytmické kostře, současně výrazně dynamická. V Dibango Lovano rozezvučí svůj aulochrom, což je polyfonní chromatický saxofon se dvěma sopránovými těly, dvěma plátky a speciální mechanikou (vynálezce François Louis). Zvukově připomene staré dobré časy s Rolandem Kirkem a jeho hrou na dva až tři saxofony najednou. Že tato kompozice zní u Lovana obdobně neotřele, je dáno její zvukovostí. V zamyšlené Page 4 pro změnu Lovano přikládá k ústům altový klarinet, aby skladbě vtiskl trochu středomořského koloritu.
Je neuvěřitelné, jak tato Lovanova sešlost umí udržet posluchače v napětí a plné pozornosti, současně dokáže rytmem dostatečně silně útočit i na naši první signální, takže dojem zbytečných not v improvizaci zde nepocítíte ani na chvíli.
Body: 5 z 6
