Jak se trio v tomto obsazení dalo dohromady?
Všichni jsme v té době bydleli v New Yorku, nejdřív jsme se potkali s Larrym Grenadierem v Bostonu a potom kolem roku 1990 nebo 1991 jsme odešli do New Yorku. A tehdy jsme poprvé hráli s Bradem Mehldauem. Intenzivně spolupracujeme od roku 1994 nebo 1995.
Je muzikantský přístup Brada Mehldaua něčím specifický ve srovnání s ostatními hudebníky?
Každý muzikant je jiný, ale Brad je velmi otevřený a dobře reaguje na to, co kdo udělá v kapele. Nechá každému místo se projevit, ale zároveň jde s ním. Navíc má silný smysl pro to, odkud vychází a kam směřuje. Dokonce i když je schopen využít vše, co se kolem něj děje, nikdy neztrácí svůj cíl. Ve všech směrech je to skvělý instrumentalista. Mám velké štěstí, že náš hudební vztah funguje tak dlouho a že se stále rozvíjí.
Hudba vašeho tria je založena na třech nezávislých hudebních individualitách. Jak obtížné je poslouchat se navzájem v kapele?
V triu hraji už poměrně dlouho a nemyslím, že by bylo obtížné poslouchat se navzájem. Samozřejmě se snažím poslouchat velmi pozorně, podobně jako třeba Brad. Navíc si myslím, že mezi námi existuje jistá afinita, dokonce už od prvních okamžiků, kdy jsme začínali. Cítili jsme se velmi blízce. Myslím, že naše hudba vypadá zvenčí mnohem obtížněji, než ve skutečnosti je. Ale když sám někdy slyším, co jsme vytvořili na nahrávkách, divím se, jak to vlastně všechno vzniklo. Často je to otázka intuice, mnoho z toho se děje přirozeně.
Jak obtížné bylo si zvyknout na lichá metra v hudbě Brada Mehldaua?
Lichá metra používáme v naší hudbě již nějakých 7, 8 nebo 9 let, takže to není žádná záhada, pokud to pochopíte, zvyknete si na ten zvuk. Chvíli to trvá, ale po několika letech vám to připadá normální, není to nic těžkého.
Můžete přiblížit něco z vaší kompoziční a aranžérské kuchyně? Například All The Things You Are, které hrajete na jednom z vašich CD začínají na sedm osmin. Držíte se tohoto metra i uprostřed skladby?
Nesnažím se hrát groovově. Někdy sice chci, aby byl přítomen nějaký ostinátní rytmus, ale hrajeme velmi kontrapunkticky, takže jdeme více po melodiích. Když jsme začínali, tak jsme dodržovali metrum a rytmické vzorce. Dnes máme představu o rytmických vzorcích, ale snažíme se hrát nad tím a otevřít cestu nad sedmiosminovou strukturou. Navíc protože takto hrajeme už dlouho, ani nad tím neuvažujeme.
Vzpomněl byste si na někoho z jazzmanů z České republiky?
Samozřejmě si pamatuji Jaromíra Honzáka, je to skvělý muzikant a skladatel. Podobně i David Dorůžka je fantastický kytarista a skladatel, viděl jsem ho několikrát v Bostonu. Doufám, že budu mít zase možnost si s ním zahrát. Pozdravujte je ode mne!
