Pokud chce někdo studovat v České republice jazz a nespokojí se s absolutoriem na klasické konzervatoři, má v zásadě jedinou možnost: Vyšší odborná škola při pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka je jediná, která takto specializované studium (tříroční pomaturitní) nabízí. Jazzové oddělení, které zde před čtyřmi lety pod vedením Jaromíra Honzáka vzniklo, stačilo již vychovat pěknou řádku jazz praktikující mladší generace hudebníků. Nicméně pražská VOŠ má i své „mouchy“. Především zde není možné získat alespoň bakalářský titul a akreditace pro jeho přidělování je zatím v nedohlednu – je podmíněno navázáním spolupráce s podobně orientovanou vysokou školou (obsáhlou reportáž o Konzervatoři J. J. a přičleněné VOŠ přinesl slovenský Hudobný život v čísle 11-12/2006).
Absolventi pražské VOŠ a přirozeně i klasických konzervatoří pak mohou v Česku pokračovat na nejrůznějších akademiích či vysokých školách (například obory muzikologie či skladba), ovšem ty ve srovnání se zahraničím ucelené praktické a ryze „jazzové“ obory nenabízejí.
Pak je tu i jiná možnost, kterou v poslední době využívá stále více českých a slovenských studentů, a tou je studium v zahraničí. A už nemusí jít jen o americkou modlu jménem Berklee College (v poslední době tu studovala Anna Mlináriková), své renomé si získaly i školy v Budapešti (Jazzová akademie Ference Erkela, kde studoval pianista Ondrej Krajňák), v Grazu (v minulosti Luboš Šrámek, nyní zpěvačka Lucia Lužinská), v Katovicích (kam se letos hlásí polovina mladého Vertigo Quintetu) či třeba v Kolíně nad Rýnem. Cesta na ně přitom nemusí vést přímo, ale i přes výměnné programy českých univerzit (programu Erasmus využil třeba trumpetista Jan Přibil).
Reflexe českých a jednoho polského studenta na zahraničních jazzových školách přinášíme v tomto čísle.
