Otázka, která už pár měsíců visí ve vzduchu, teprve v lednu získala otazník velkých rozměrů. Že má oblíbený pražský jazz klub Železná pod vedením Petra Hrubeše „velké problémy“ se ví už dávno a konec produkce byl hlášen už na září. Nakonec probíhal „veselý funus až do rána“ ve dnech 13. až 18. ledna, kdy se tu vystřídalo několik z nejčastěji uváděných kapel: Vertigo, Marcel Bárta Muff, No Borders, Jazz Efterratt a Yvonne Sanchez Brazilian Mood. Proč vlastně? A co bude dál?
Praha má dnes pět hlavních jazzových klubů: Aghartu, Redutu, U malého Glena, U staré paní a měla Železnou. Seřaďme je podle návštěvnosti: Reduta žije ze své tradice a zůstává místem určeným pro náhodné turisty. Prostorově i zvukově dobře řešený sál, jímž kráčely české jazzové dějiny, je pro tuzemce předraženým a zastaralým podnikem. Agharta, jazz klub, jehož porevoluční otevření symbolizovalo nové časy, je po interiérové rekonstrukci celkem příjemným místem, svým návštěvníkům poskytuje standardní služby a funguje v dramaturgii Jana Hály. Program Jazzklubu U malého Glena sestavuje Martin Šulc pestře, svůj stálý „office“ (jak říkává Najponk) tu má pražský akustický mainstream, který s sebou přivádí skupinku věrných nadšenců, najdete tu ale i salsu, blues a různé akce. Jedinou chybou Glena jsou ty jeho málem „kancelářní“ rozměry, takže pro nával často není kam šlápnout. Největší vzmach zažívá rekonstruovaný jazz klub v suterénu hotelu U Staré paní pod novým vedením Jakuba Dostála a v dramaturgii Jany Koubkové. Díky pečlivému vedení klubu, které se snaží zákazníkům nabídnout to nejlepší i v baru a kuchyni a k muzikantům se chová uctivě, to došlo tak daleko, že krátce po deváté hodině je často nutno zamknout vchodové dveře, aby nebylo nepříjemně přecpáno.
A nakonec Železná se snahou Petra Hrubeše o unikátní místo s tvůrčím děním, jediná vhodná pro progresivnější, električtější muziku, prostor, „kam se chodí“, ale i když je narváno, dá se dýchat. Prostor, kde se odehrávala odpolední projekce klubových filmů, večery autorské poezie, koncerty alternativní hudby a world music stejně často, jako jazzu či funky. V tiskové zprávě s názvem Jazz Club Železná Goes To Mekka se dozvídáme, že 30. 10. 2002 došlo k vypovězení nájemní smlouvy ze strany Prahy 1 a soudnímu řízení o vyklizení prostor. Důvodem je dluh městu (údajně v řádu milionů), který podle Hrubeše vznikl ztrátami na zisku, když byla na výzvu nájemníků okolních domů zkrácena otevírací doba. Je však veřejným tajemstvím, že nadšenecky provozovaný klub byl bohužel produkčně i provozně veden laxněji, než se sluší, a co se týče oněch provozních kalamit, nikde jinde se tak zoufale často nestávalo, aby na jeden koncert dorazily dvě kapely. Petr Hrubeš přesouvá od února svou produkční činnost do módního, spíše tanečního klubu Mecca v Holešovicích, „se širším dramaturgickým záběrem než dosud“, a od března slibuje pravidelný program na středu, čtvrtek a pátek. Bude jistě zajímavé sledovat, nakolik se jazz udrží v konkurenci jiných žánrů na půdě Mekky a co z toho vznikne.
O prostor Železné samozřejmě projevují zájem mnozí a bylo by pěkné, kdyby tu nadále byl hudební klub. Asi nejužší kontakty s městem má šéf Arty Michal Hejna, který navíc poslední dobou řeší potíže s hlukem v klubu Agharta. Prý to ale není nic vážného, „problémy Agharty nejsou v ničem výjimečné, snažíme se je řešit tím, aby se nehrálo tak nehlas, jak by se chtělo ,“ říká Hejna. „O Železnou mám velký zájem, ten prostor má své majitele (město není jediným), a ti se musí rozhodnout, zda chtějí nadále v pronájmu hudební klub. A Praha 1 má dle mých informací zájem na tom, aby tam dále probíhala kultura. “ Proslýchá se, že v případě dvoustranné dohody týkající se vnitřního zařízení Železné možná ani nedojde ke konkurznímu řízení.
Tomáš Frýdl, který vedl oblíbený bazar CD v Železné má své stálé prodejní místo nadále v Redutě.
