Leszek Możdżer – piano (Fazoli model 212). Nahráno: Wroclaw, 8. – 11. 3. 2011. Vydáno: 2011. TT: 54:21. 1 CD ACT 9516-2.
Polská jazzová scéna se v uplynulém desetiletí rozrostla o skvělé pianisty a v českém prostředí je jejich známost různorodá. Na zdejších pódiích i deskách se často objevuje Michal Tokaj (1974) i se svou rytmikou (Michal Barański, Łukasz Żyta), a to díky systematické spolupráci s Davidem Dorůžkou a Jaromírem Honzákem, dále zaznamenejme jména jako Piotr Wyleżoł (1976), Paweł Kaczmarczyk (1984) a statut i u nás uznávané mezinárodní hvězdy má ex-člen Stańkova kvarteta – Marcin Wasilewski (1975).
V samotném Polsku (ale i v Evropě) těmto jedinečným talentům vévodí osobnost u nás přehlížená – Leszek Możdżer (1971). Přitom jeho úspěchy jsou bezprecedentní: od roku 1994 až do současnosti s jedinou přestávkou získává v anketě časopisu Jazz Forum každoročně titul pianista roku (vícenásobně též jazzman roku, deska roku apod.), nemluvě o množství dalších domácích i mezinárodních ocenění. V českých podmínkách je jeho jméno téměř neznámé.
Pro specializovaného jazzofila je podezřelou okolností, že ocenění jedinečných Możdżerových dovedností přichází především od lidí z oblasti vážné hudby (skladatel Viktor Preisner ho označil za nejlepšího současného polského pianistu bez ohledu na žánr) a rovněž zvláštní je též jazzu nepřiměřený úspěch u nespecializovaného obecenstva. Titul Komeda se několik týdnů po svém vydání stal nejprodávanější deskou v Polsku (předběhl hvězdy rocku a pop music) a zdá se neuvěřitelné, že tento úspěch dosáhly sólové nahrávky děl elitního jazzového skladatele.
Věnovat desku Komedovým kompozicím není nijak neobvyklé. Odhlédneme-li od bohaté historie (zejména Stańko, Urbaniak), jenom v uplynulém půlroce vyšly minimálně dva tituly: Nothing But Swing Trio plays Komeda a formace Adama Pierończyka nahrála album Komeda: The Innocent Sorcerer . Możdżerovo CD až na jednu důležitou výjimku obsahuje ty nejčastěji uváděné Komedovy melodie a tento výběr se ukázal jako dobře fungující.
Exprese stylizací má romantizující a impresionistický charakter (ale dává najevo, že dobře zná i slovanskou hudbu 20. století), je v nich potlačena jazzová chorusovost a témata jsou východiskem pro přetvoření. Możdżer nabízí sérii variací vycházejících z Komedy a výsledek má charakter nového autorského kodifikovaného počinu. A navíc Możdżer si dává záležet, aby dojem z hudby byl polský (zejména quasi chopinovský). Krásný zvuk piana a technická dokonalost provedení fascinuje a vysvětluje, proč onen úspěch v táboře artificiální hudby. Pro řadové posluchače se Możdżerova empatie strefila do obecných představ o hudebním krásnu, navodí funkci někdejší new age music – relaxované meditativní hudby, která má až psychoterapeutický charakter vytvářející pocit pohody a jistoty v neklidném světě. Když Możdżer neomylným citem pozná, že je potřeba změna, opouští romantický opar, ukáže, že kdykoli může být virtuózní mainstreamový jazzman a bravurně zahraje krkolomnou pasáž v artatumovském pojetí, čímž zdůrazní duchovní spřízněnost s Adamem Makowiczem, na jehož styl navazuje a je jeho (v některých směrech dokonalejším) pokračovatelem. Vždyť oba vystoupili v roce 2004 na koncertu v Carnegie Hall s chopinovským repertoárem s fenomenálním úspěchem.
Na nahrávkách je velmi skromně využívané Możdżerovo umění interpretace jazzové balady. Jen na několika krátkých místech (Moja ballada a Ballad for Bernt ) ukázal na svou schopnost vynalézavé reharmonizace a schopnosti vroucného jazzového projevu v konvenci připomínající Keitha Jarretta. A teď k vzpomenuté repertoárové nekonvenční výjimce. Podle vícerých znalců Komedovy hudby je jeho vrcholným dílem Nightime, Daytime Requiem , které napsal pod dojmem úmrtí Johna Coltranea (a uvedl na Jazz Jamboree 1967) a které pak s pietou k originálu nahrál též Tomasz Stańko na album Litania (1997). Tuto téměř zapomenutou kompozici Leszek Możdżer přetvořil citlivým a efektním způsobem a v tomto případě znalého posluchače asociativní náboj zavede do dojemné sféry jazzových reminiscencí.
Na závěr upozornění pro ty, kteří by chtěli oprávněnými myšlenkami o míře jazzovosti a jazzové okrajovosti, nebo o skvěle zahraných, ale na efekt kalkulovaných pasážích, narušit „démona souhlasu“ s Możdżerovou hudbou. Tyto myšlenky můžou být různorodě oprávněné, ale tak neskutečně dokonalé provedení a tak široká propagace sféry jazzu je něco, co zasluhuje bezmezný obdiv.
Body: 5 z 6
