Pavel Hrubý / sopránový saxofon, basklarinet, Orffovy nástroje, Oskar Török / trubka, Orffovy nástroje, Taras Voloshchuk / kontrabas, Dušan Černák / bicí nástroje, perkuse. Nahráno: 10. a 11. 7. 2023 v Divadle 29, Pardubice. Vydáno: 2024. TT: 39:49. 1 CD Amplion Records AMP 202401.
Limbo slaví albem Spirit Of Chaos dvacáté výročí založení. Ale kapela naštěstí nijak nezestárla, zůstává hravá jako vždy. Ať už (si) zrovna hraje v jakémkoliv personálním a nástrojovém obsazení. Svědčí o tom už hrdé využití tzv. Orffových nástrojů, všelikých perkusí, určených k podpoře kreativity těch nejmenších. I pánové z Limba si s nimi užijí, v závěrečném kuse Carousel, nikoliv však samoúčelně. Dojmu z onoho pouťového Kolotoče dodávají zajímavý kolorit. Navíc smysl pro humor je v dnešních dobách zvláště zapotřebí. Stejně jako ona dětská radost ze hry i tajemna, na kterou nezapomněl principál Pavel Hrubý ani v případě Sorrow Of The Ents, názvem odkazující na Pána prstenů.
Symbolický je i název Spirit Of Chaos, jistě narážející na pověst Limba coby náruživých zastánců volné improvizace či spíše kompozice v reálném čase. I když onen Duch chaosu trochu mate. Myšlení muzikantů přece není chaotické ani náhodou, byť by i volnou hudbu systematizovalo čistě podvědomě. Logiku a provázanost má i úvodní krátká, jen zdánlivě chaotická kolektivní improvizace The Last Tone. Logické je i to, že se dvacetiletí Limbo ustálili (po dávné elektroakustické verzi s harmonickými nástroji i naopak nedávné, taktéž zajímavé podobě se dvěma dřevy, konkrétně se saxofonistou Petrem Kalfusem) v nástrojové sestavě, jaká jim nejvíc svědčí. Ze zakládajících členů zůstávají Pavel Hrubý a Taras Voloshchuk. Dušan Černák už s Limbem bubnuje polovinu jeho času, rovnou dekádu, a v rozverné rytmické vynalézavosti si v ničem nezadá s předchůdcem Milošem Dvořáčkem. Spirit Of Chaos je ovšem albovou prvotinou pro služebně nejmladšího, ale jinak samozřejmě ostříleného Oskara Töröka. Na postu Františka Kučery si vede tak samozřejmě a přirozeně, jako kdyby s kvartetem hrál odjakživa. Přestože nastoupil teprve loni, kdy se deska točila.
Dařilo se i skladatelsky, album je plné nápaditých kompozic, ať už vznikly v reálném čase nebo se nějak fixovaly. Jeden příklad za všechny: Silný motiv balady – ukolébavky Song For Lucy, velebná melodie vedená průzračnou Törökovou trubkou, pod kterou je podepsaný jako autor Voloshchuk. V aranžmá s harmonickým nástrojem by možná působila až jako lehce kýčovitá easy listening. Ale coby strolling bez harmonických nástrojů uhrane právě svojí přímočarostí a čirostí. Podobně nosný a nakažlivý nápěv nechybí ani např. kusu Mind, ze kterého je cítit jistá nostalgie typická pro Hrubého skladby, byť tady tipuji, s právem na omyl, převládající roli volné improvizace. Vydařený narozeninový večírek. Popřejme vše nejlepší do dalších minimálně dvaceti let.
Psáno pro časopis Harmonie 7/2024
