Lionel Loueke – kytara, zpěv, Angelique Kidjo – zpěv, Esperanza Spalding – kontrabas, zpěv, Richard Bona – baskytara, zpěv, Marcus Gilmore – bicí, Massimo Biolcati – kontrabas, Ferenc Nemeth – bicí. Vydáno 2010. TT: 49:22. 1 CD Blue Note 88508 (distribuce EMI).
Čtvrté sólové album kytaristy Lionela Louekeho , rodáka ze západoafrického Beninu, bylo původně koncipováno jako nahrávka duetů s různými hudebními partnery. Nakonec ale byly přidány i ukázky hry Louekeho tria. Snímek se jmenuje Mwaliko , což ve svahilštině znamená pozvání. Podle Louekeho má název dva významy: pozvání hudebních přátel ke spolupráci a pozvání posluchačů k příjemnému poslechu.
Louekeho hra na akustickou kytaru s nylonovými strunami je stejně jako jeho hudba barevná, rytmicky i harmonicky velmi pestrá. K docílení zajímavých barev využívá vkusně elektronické efekty – oktávový dělič a harmonizér, s jehož pomocí dociluje skoro až hammondkového zvuku v doprovodech.
Hudba zde má přesah od afrického folklóru až k modernímu postbopovému jazzu. Prvním Louekeho hostem je zpěvačka Angelique Kidjo , která stejně jako Loueke pochází z Beninu. Jejich společné interpretace afrického standardu Ami O a lidové písně Vi Ma You jsou hravé, více než k jazzu však svým stylem zařaditelné k afro popu. Dalším hostem, který pochází také z Afriky, je basista Richard Bona . Bohatě vrstvené andělské vokály doplňují harmonicky odvážné kontrapunkty kytary a bezpražcové baskytary v kompozici Wishes . Album uzavírá další společná lahůdka Hide Life – skladba plná radosti a veselí. Nahrávkám s fenomenální kontrabasistkou Esperanzou Spalding předcházelo několik společných vystoupení. Louekeho zaujala její nebývalá schopnost vést samostatně bas a k tomu zpívat rozdílný melodický part. Jejich dva společné snímky vznikly ve studiu bez jakýchkoliv dalších dotáček, pouze dva lidské hlasy a dva akustické nástroje. K natočení Shorterova standardu Nefertiti přizval Loueke vnuka Roye Haynese, bubeníka Marcuse Gilmora . Tato nejjazzovější skladba patří svým napětím zároveň k vrcholům desky. Zajímavostí je, že Loueke a Gilmore se poprvé sešli až ve studiu a Nefertiti natočili na první záběr!
Dueta doplňuje několik nahrávek Louekeho regulérního tria, v němž již od společných studií na Berklee hrají italský basista Massimo Biolcati a maďarský bubeník Ferenc Nemeth . Oba jeho spoluhráči přispěli na Louekeho album také autorsky. Biolcatiho svižnou upbeatovou kompozici Shazzo již předtím společně natočili na jeho debut Persona . Nemethova baladická L.L. věnovaná Louekemu zazněla předtím také již na bubeníkově sólovém debutu Night Songs .
Celé album působí na posluchače příjemně svojí atmosférou, hráčskými i pěveckými výkony i pestrostí, která stírá hranice mezi jazzem a lidovou hudbou Afriky. K vyššímu ohodnocení chybí snad jen lepší výběr nahraných témat. Některá působí přeci jen poněkud nedotaženě, méně invenčně. Každopádně Lionel Loueke je jednou z nových mladých tváří současného jazzu, se kterou musíme dozajista počítat do budoucna.
Body: 3 z 6
