Lizz Wright / zpěv, Adam Levy / kytara, Chris Bruce / kytara, baskytara, elektrické piano, perkuse, programování, Glenn Patscha / elektrické varhany, elektrické piano, Lynne Earls / klávesové nástroje, kytara, Kenny Banks Sr. / piano, elektrické varhany, Rashaan Carter / kontrabas a hosté. Nahráno: 2023. Vydáno: 2024. TT: 50:10. 1 CD Blues & Greens 00810069450872
Nové album Lizz Wright vyšlo u jejího vlastního labelu Blues & Greens. Lze tedy předpokládat, že na něm zní vše přesně tak, jak si umělkyně představovala. Dle vlastního gusta najala i producenta a multiinstrumentalistu Chrise Bruce, jenž pracoval například se Sealem a průpravu získal u producentského esa Trevora Horna. Skutečně, album Shadow působí uvolněně a přirozeně, ale ne, že by předchozí tituly Lizz Wright vyznívaly nějak křečovitě. Zpěvačka tu bez „komerčních tlaků“ nechala průchod všem svým hudebním zálibám. Jazzu, gospelu, soulu, různým podobám tzv. world music i folku. A nesmíme zapomenout na blues, slyšme procítěný kus Sweet Feeling. Ovšem i tohle dělala už na předchozích albech, vlastně v tvorbě neprovedla žádný zásadní zvrat. Přínos vlastního labelu zřejmě spočívá především v pocitu nezávislosti a jistoty. Odtud asi i onen posluchačský dojem ještě větší lehkosti a sebevědomí.
Stále platí, že ať umělkyně zamířila za inspirací kamkoliv, dokázala různorodý repertoár stmelit do albového celku už svým neodolatelně konejšivým, zastřeným, přímo k nejhlubším emocím a do podvědomí (nebo do duše, chcete-li) promlouvajícím altem. Nemluvě o pestrých, a přitom vzdušných aranžmá. Hladce tak do jednoho cyklu písní zapadne standard I Concentrate On You (pro film Broadway Melody Of 1940 ho zkomponoval Cole Porter) v provedení s akustickou kytarou, decentními elektrickými bicími a smyčcovým kvartetem. A vedle něj evergreen z konce šedesátých let Who Knows Where The Time Goes?, který napsala a s britskou folkrockovou kapelou Fairport Convention nezapomenutelně zpívala Sandy Denny. Nebo západoafrická nálada Lizzyny spoluautorské písně Sparrow s hostující beninskou divou Angélique Kidjo. Ostatně dobrou známou, s Wright už si Kidjo zazpívala na desce Fellowship (2010). Jistou novinku v soundu oproti předchozím deskám Shadow přece přináší. Karnatické, tj. postupy klasické indické hudby využívající housle. Výrazná sóla Aruna Ramamurthyho určují náladu Lost In The Valley od písničkářky Caitlin Canty (ale zazní i ve Sparrow). I indická melodika zapasovaná do původně alt-countryové balady však vyzní v čarovně kosmopolitním světě Lizz Wright konzistentně.
V pěti spoluautorských písních zpěvačka volila témata, která k ní také dávno patří a působí v nich důvěryhodně: Překonání ztráty blízkého, léčení duše, sounáležitost s komunitou. I první nezávislá nahrávka Lizz Wright je zkrátka sázkou na krásnou jistotu.
Psáno pro Harmonii 6/2024
