Bez pochyby nejzářivější balkánská kapela současnosti. Vyplývá to i z anket nejlepších nahrávek world music za uplynulý rok: album Ghetto Blasters považují odborníci za jedno z nejzdařilejších na světě. Ostatně pochvalnou recenzi jste si mohli přečíst v loňském listopadovém čísle. Plyne z ní, že Mahala Rai Banda bezešvě, originálně a především s obrovským nasazením dokázala spojit dvě dosud striktně oddělené rumunské romské tradice: houslisty a cimbalisty z vesnice Clejani, proslavené po celém světě skupinou Taraf de Haidouks a dechaře ze Zece Prajini, odkud pocházejí Fanfare Ciocarlia. K tomu přidejte manele, kontroverzní romský technopop z bukurešťských ghett, obvyklou orientální příchuť a vztah k Bollywoodu, ale také kubánskou příměs a výraznější důraz na zpěv. A namísto zaštítění romskou autenticitou sázku na západní popmusic.
Ve finále pak o stoupající rumunské hvězdě může německý DJ Shantel, který Balkán uvedl na taneční techno scénu, o skupině směle prohlásit: „Když zahraji jejich skladbu Last Sexy, lidé málem boří kluby. Nedokážu si představit, že by se místo mě na pódiu jednoho večera objevila živá Mahala Rai Banda.“
V loňském roce se Mahala Rai Banda také dostalo velké cti: jako doprovodná skupina vystřídala Fanfare Ciocarlia v koncertní show The Gypsy Queens & Kings; velkolepé oslavě romské hudby za účasti největších žijících zpěváků, která 15. července otevře program letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava. I o tom je následující rozhovor s leaderem, houslitou a zpěvákem Aurelem Ionitou.
Gratuluji k velkému a zaslouženému úspěchu alba Ghetto Blasters. Je to výsledek toho, že jste konečně uslyšel vytoužený „skutečný výbuch dechů“, jak jste si přál, a našel ten správný zvuk? Nevím, jestli něco takového jako správný zvuk existuje, ale abych řekl pravdu, jsem šťastný a spokojený. Vypadá to, že se nám kombinaci tarafů z jižního Rumunska s dechovkami ze severu podařilo dotáhnout do perfektního souznění.
Na debutovém albu Mahala Rai Banda jich moc nebylo. Na Ghetto Blasters ale slyšíme fantastické hostující zpěváky. To je také velký posun v hudbě skupiny. Proč jste se rozhodli vsadit na velké hlasy? Víte, debutová alba pomáhají najít cestu k posluchačům. Představují také způsob, jak poznat vlastní chyby. Druhé album už nabízí šanci se jich vyvarovat. I když debut obsahoval dvě tři vynikající skladby a z Mahalageasca se stal obrovský hit, moc spokojení jsme s ním nebyli. Velkou výhodou studia je, že si do něho můžete pozvat výjimečné hosty. Koho chcete. Ty zpěváky milujeme a napadlo nás, že by mohli přispět k větší rozmanitosti Ghetto Blasters. Poslouchat je, to je přece potěšení, nemyslíte?
Vaše nejslavnější skladba Mahalageasca zazněla také ve filmu Borat. Setkali jste se někdy se Sachou Baronem? Ne, jednalo se o docela obyčejný byznys mezi naším vydavatelem a producenty filmu.
Album Ghetto Blasters produkoval Henry Ernst, který zároveň spolupracuje s Fanfare Ciocarlia. Má to nějaké výhody? Samozřejmě! Vždyť produkoval všechna dosavadní alba Fanfare a má s dechy obrovské zkušenosti. Umí je neskutečným způsobem rozpálit, daleko víc než já.
Všichni si ještě nedávno mysleli, že z Rumunska nemůže už nic nového přijít a pak jste se objevili vy; s nápadem spojit hudební tradice Clejani a Zece Prajini. Ten je určitě geniální, ale tím správným kořením je zřejmě i pop, reggae a manele. Bylo těžké přesvědčit hudebníky z obou táborů? Nepotřeboval jsem nikoho přesvědčovat, věřte mi. Už spoustu let společně hrajeme v Bukurešti na svatbách. Kdo má čas, přijde. Dobře se známe, ale když jsem poprvé uslyšel dechovky, ani na chvíli jsem nezaváhal, že to jednou dáme dohromady a úspěch už bude jen otázkou času. Naprosto jsem tomu věřil. Ale sám se o tom zmiňujete, není to jen o té kombinaci, protože stejně tak důležitá je pro nás práce s jazzem a popem. Všemu ale dominují naše romské tradice.
Co je to vlastně manele? Jedná se skutečně o romský technopop? A jaký má dnes v Rumunsku manele význam? Původní manele vzešel z undergroundu v polovině 80. let a nejednalo se výhradně o romskou hudbu. Za kmotra je považován zpěvák Dan Armeanca, který zpívá také na Ghetto Blasters. Manele bylo striktně zakázané coby druh údajné moderní romské hudby. Vadily sexuální narážky, vulgarita a rasistický podtext. Proto se muselo ukrývat v undergroundu. Po revoluci se stalo dominantním, ale na jeho úrovni se to neprojevilo. S kvalitou produkce to šlo ještě víc z kopce a ten kdo má rád romskou hudbu, manele nenávidí, ale za to mohou hlavně ty špatné texty a vlezlé aranže, protože manele samo o sobě představuje jen příjemnou balkánskou popmusic s orientálními vlivy.
Má dnes v Rumunsku tradice vesnických hudebníků lautari ještě svou platnost? Dobrá otázka, protože ještě před pár lety jsem si myslel, že ne. Zdálo se, že tradice lautari se ztrácí. Ale poslední dobou se toho dost změnilo. Už nemám o lautari strach. Mladí lidé se o ni začínají zase zajímat, učí se hrát na nástroje staré písničky, vstřebávají tradiční postupy. Vrací se do minulosti a to je ohromné. Nynější generaci došlo, že bez lautari to nejde.
V názvu skupiny je slovo rai. To souvisí s váženými lautari nebo s Alžírem a Khaledem? Rai po našem znamená vznešeného lautari hudebníka. S Khaledem nemá nic společného. Samozřejmě, také alžírský rai se narodil na předměstí, ale těm našim se říká mahala.
Mahala Rai Banda si prý zpočátku musela od starých hudebníků vyslechnout ostrá slova o zabíjení romské hudby. Remixy na albu Electric Gypsyland od DJ Shantela, funky bubny, manele a spousta moderních prvků prý ničí tradici. Už se to mezi starými a mladými vyjasnilo? Electric Gypsyland je docela jiný příběh, s naší hudbou nemá nic společného. Romské hudbě to nepomůže přežít, ale ani ji to nezabíjí. DJ Shantel a jiní jenom použili naši hudbu. Vyšla z toho taneční zábava bez jakéhokoliv významu. Svolili jsme k remixům, ale sami s technem nemáme nic společného. Pro Mahala Rai Banda zůstává podstatná tradice. Ta nás posouvá dopředu.
S DJ Shantelem, Balkan Beat Box nebo Felixem B. jste ale spolupracovali, takže považujete spojení tradice s elektronikou za možný způsob, jak uchovat starou hudbu? Ano, máte pravdu, spolupracovali jsme s nimi a byly to pro nás příjemné zkušenosti, ale mezi Mahala Rai Banda a remixy žádnou úzkou souvislost nehledejte. Není tam. Hrozně rádi hrajeme na živo a bavíme se lidmi skákajícími na koncertech. To je náš dancefloor, který klidně spustíme na schodech slavných divadel. Nemyslím si, že by remixy pomáhaly udržet tradici, to už je úplně jiný dancefloor.
Nedávno jste v projektu Gypsy Queens & Kings nahradili Fanfare Ciocarlia. Co to pro vás znamená? To je ohromná pocta a velké potěšení, vždyť jsme na jednom pódiu s těmi nejlepšími romskými zpěváky. Je to pro nás nová zkušenost, neznámý experiment. Ukažte mi romského muzikanta, který by si nechtěl v prestižních světových sálech zahrát společně s Esmou Redžepovou nebo Jony Illievem a dočkat se potlesku ve stoje od tisíců lidí.
