Dnešní britská scéna nabízí nepřeberné množství žánrových odstínů a přivádí k jazzu i posluchače, kteří by do těchto vod jen tak nezavítali. Trio Mammal Hands pocházející z východoanglického Norwiche patří vedle formací typu GoGo Penguin nebo Portico Quartet k uskupením, které posouvají jazz do ambientních nálad a nebojí se koketovat i třeba s trip hopem a jinými žánry nebo prvky. Pozvání k rozhovoru přijal bubeník a perkusista Jesse Barrett, který si i v dnešní nelehké době udržuje pozitivní náladu. Může za to i jeden klíčový zlom v jeho osobním životě.
Rozhovor proběhl během podzimu 2020.
Jak se daří? Zrovna s klukama stavíme studio, takže se nenudíme. Zároveň nám to pomáhá příliš neřešit věci okolo.
Voláš z auta, jak vidím. Ano. Moje osmnáctiměsíční dcera spí v domě, tak jsem vypadl a radši volám z auta, abych jí neprobudil.
Jak se tvůj život změnil od té doby, co se narodila? Asi bych řekl, že se člověk stane mnohem méně sobeckým. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykl, ale dítě přinese do života novou formu rovnováhy. Víc se začneš zajímat o jiné, ale stejně tak tě ostatní respektují, že máš trochu jiné priority než dřív. Nějakým způsobem přestáváš řešit malichernosti. Všiml jsem si totiž, že když se začnu rozčilovat nad politikou nebo společenskými problémy, tak to má vliv i na mou dceru. Ona to okamžitě pozná, a proto se snažím co nejvíce filtrovat tyto emoce.
Tomu rozumím. V mém nejbližším okruhu přátel máme podobně starého chlapečka. Když se v této skupině objevila zpráva, že jednomu z našich přátel zemřela maminka, okamžitě to vycítil a začal příšerně plakat. Je to šílené. Děti poznají, že je něco špatně, ještě dřív než ty sám. Sám jsem tomu zprvu nevěřil, ale od své dcery jsem se už naučil mnoho věcí o mě samém. Je fascinují sledovat, jak se sama učí a jak otevřená je její mysl, ke všemu v jejím okolí. Po každém takovém zážitku si řeknu: „Jak bych tohle mohl převést do hudby?“ Na začátku jsem nad tím dokonce hodně uvažoval, ale pak mi došlo, že se to do hudby a všeho ostatního co dělám, přenáší velice přirozeně.
Přibliž nám prosím, kdy album vznikalo v kontextu tvého otcovství? Výhodou téhle formace je fakt, že píšeme prakticky neustále. Pořád nás baví jamovat, a proto s nápady přicházíme pravidelně. Náš klavírista Nick má v mobilu asi tisícovku nepoužitých nahrávek, stojících na nápadech, které vznikly během zvukovek před koncertem nebo během jamování, potom co někdo přišel s rifem nebo rytmem, který ho napadl. Třeba s melodií ke skladbě Late Bloomer si pohráváme už celé věky. Asi jsme jen čekali na správný moment, než nám z toho vypadne plnohodnotná skladba. První várka koncentrovanější práce na desce přišla v době, kdy moje partnerka Shan byla těhotná a hlavní vlna asi šest měsíců potom, co se malá narodila. Dřív bych na to asi neměl pomyšlení, ale velice rychle jsem našel nový řád. Přece jen je to má práce. Do toho je velkou výhodou, že zkušebnu máme jen pár minut od našeho domova. Nemluvě o tom, že malé děti hodně spí. (smích)
Captured Spirits
Když se podíváme na album Captured Spirits blíže, byl bych moc rád, pokud bychom si kapelní přístupy ukázali přímo na některých skladbách. Titulní singl Ithaca navazuje na některé z vašich nejsilnější skladeb typu Boreal Forest nebo Hourglass. Vkusně se jistíte tím, že kapelní filozofií není tvořit výrazné singly, ale kompaktní desky. Přesto se vám to s titulním singlem zase povedlo. Abych ti řekl pravdu, tak si vůbec nemůžu vzpomenout, jak Ithaca vznikla. (smích) Asi to bude únavou, kterou jsem tehdy zažíval. Věřím, že to bylo tak, že náš klavírista Nick přišel s hlavní melodií, kterou jsme pak rozvinuli. Tak už to s námi třemi bývá, že nás pořád baví, vzít ten jeden silný impuls a hodiny si s tím pohrávat a rozvíjet. Občas se přistihneme, že máme tendenci se vydávat námi známými směry. Proto rádi seskakujeme z načatého směru a nastartovaný nápad proháníme experimenty na piano, saxofon nebo bicí. Je to vše velice přirozené, ale u Ithacy si zaboha nemůžu vzpomenout. (smích)
V pohodě, ale přece jen bych to ještě zkusil u dvou dalších, hlavně u skladby Chaser, která stojí na extrémně výrazné melodii. Vysloveně by se hodila do nějakého filmu, ale říkal jsem si, jestli jste se v tomto případě nesnažili něco vytvořit na základě samotného názvu? U této skladby si to pamatuju moc dobře. Základ skladby jsme napsali v londýnském Total Refreshment Centre. Obvykle tam nezkoušíme, ale tehdy jsem měl cestu do hlavního města, tak jsme si tam rezervovali pár hodin. Hodili jsme se do pohody a Nick přišel s tou úžasnou hlavní linkou. (Jesse začne nadšeně melodii napodobovat zpěvem, pozn. aut.) V akordu jsme si trochu hráli s tím, že něco jsme hráli na tři a něco zase na čtyři doby. Kromě toho jsem na zemi uviděl volně pohozený činel, tak jsem ho připevnil na floor tom a dopřál si trochu metalového zvuku. (smích) Za pár hodin jsme měli hotovo.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=pndUxCV9VLI[/spvideo]
Byli byste proti, pokud by se některá z vašich skladeb objevila v nějakém filmu nebo dokumentu? Odjakživa jsme této možnosti nakloněni. Lidé také velice často říkají, že by se na to naše hudba vysloveně hodila. Zatím k tomu nedošlo, ale chce to trochu štěstí nebo zajímavé náhody. Hudby je kolem obrovské množství, a proto musíme být trpěliví.
Něco takového by vaši kapelu ohromně posunulo. Proto se musím zeptat, jak se ti daří vycházet s financemi v dnešní složité době? Máš k muzice ještě další zaměstnání? Všichni tři se věnujeme hudbě na plný úvazek a máme velkou výhodu v tom, že vedeme poměrně skromné životy. To poslední, co by nás lákalo je investovat velké prostředky do honosných dovolených. Jsme spíš něco jako mnichové, pro které je umění vším. (smích) Extrémně důležité je pro nás být vděční za to, co máme. Na druhou stranu, vydali jsme již tři alba a teď se k tomu přidává čtvrté. Díky tomu máme celkem zajímavé příjmy z licenčních poplatků, což je velká pomoc. Stejně tak dostáváme podporu od vlády v této složité době. Obrovskou oporou nám je i naše vydavatelství, které nám pomáhá, abychom to nějak přečkali. Sami toho nemají mnoho, ale jsou úžasní.
Situace v Praze a České republice je také velice složitá, ale když už mluvíme o našem hlavním městě, tak se musím přiznat, že jsem vás objevil den poté, co jste hráli v pražském Jazz Docku. (smích) To je neuvěřitelné. To mě moc mrzí. Prvního března 2018 jsme měli první koncert po naší první pořádné kapelní pauze a vyšlo to právě na Prahu. Od první desky jsme nasadili poměrně divoké tempo a ta pauza byla více než potřebná. Nebudu ti lhát. Na koncert v Praze jsme se v roce 2018 těšili a bylo to super. Netrpělivě jsme vyhlíželi i podzim 2020, ale teď žádné koncerty nehrozí. Je to děsně frustrující, protože jsme měli velké plány. Můžu ale slíbit, že se brzo vrátíme. Nejen proto, že Česká republika byla první zemí, kde jsme vystoupili mimo naší domovinu. Hráli jsme v Olomouckém Jazz Tibet Clubu. To byl pro nás zlomový bod: „Jedeme ty vole do zahraničí!“ (smích) Stejně tak máme hodně vřelý vztah k elektronické hudbě a Praha je v tomto směru špička. Rozhodně se vrátíme a všechno to nahromaděné nadšení se na nás určitě projeví.
Minulé, současné i budoucí cesty
Nerad bych tě o to nadšení připravil, ale v poslední době mám v hlavě jednu teorii v rámci mezinárodních štací a rád bych znal tvůj názor. Dříve kapely řešily víza, různé měny a nějak si poradily. Podle mě se ale do stavu před pandemií dostaneme až za pár let. Mezitím, pokud vůbec, tak kapely budou vyrážet na turné jen do stabilních zemí, kde je zdravotní situace stabilní a představitelé nedělají zbrklá rozhodnutí. Souhlasím. Je to velice náročná situace. Ještě k tomu si přidej, že Velká Británie opouští Evropskou unii. Očekáváme, že to bude složité a naše příjmy nebudou nijak zázračné. Což sice nebyly nikdy (smích), ale hlavním motivátor bude láska k hudbě. Nevzdáme to, protože hudbu opravdu milujeme a hrát naživo je nenahraditelný zážitek. Už to ale nebude jako dřív. Výzev bude hodně a určitě nebudeme hrát tak často. Ale znovu se vracím k tomu, že se snažíme být vděční za to, co jsme zažili a vychutnat si každý impuls, který přijde.
Proto by mě zajímalo, když je v tobě tolik optimismu, čím to, že druhá polovina alba je výrazně temnější a melancholičtější, v čele se skladbou Riddle. Zajímavé. Jsi první, kdo to tak popsal a možná si i dovolím trochu nesouhlasit. (smích) Vždy se pokoušíme, pokud jde o pořadí skladeb, posluchače vyslat na cestu. Na začátku pouze otevřeme dveře, uvítáme vás a ukážeme nabídku možných cestiček. Celý tým, v čele s kapelou, producentem a vydavatelstvím, se snaží u tracklistu ujistit, že vše někam pluje. Nechceme nic upřesňovat, ale je tam ohromné množství emocí a dveří, kterými se můžete vydat.
Teď si musíme nějakou dobu nechat zdát o cestování po světě, ale nakonec by mě zajímalo, jestli máš za sebou nějaké inspirativní cesty do zahraničí, kde jsi mohl prohloubit tvůj hráčský cit pro orientální hudbu? Rozhodně. Vše se točí kolem toho, že už šestnáct let studuju hru na nástroj jménem tabla. Oporou mi je můj guru, který je klasickým mistrem a žije v Londýně už od sedmdesátých let. Když jsme se seznámili, tak jsem mentora nutně potřeboval. Naučil mě všechno co znám a dokonce v roce 2010 jsem s ním jel do Indie, kde jsme vystupovali společně. Zcela ovlivnil můj pohled na to, jak přistupuju nejen k tomuto nástroji, ale i k bicím nebo perkusím. I z respektu k němu jsem ke studiu klasické tably přistoupil maximálně poctivě. Jeho lekce a klasická indická hudba, ve všech jejích aspektech od struktury přes rytmiky, jsou mé nejsilnější základy. Má hra na bicí vychází primárně z tably a z postupů, především nástupů, které mé naučil můj guru. Následně se už jen vedu aktuální náladou, potřebami skladby a tím, co by melodii posunulo správným směrem, ať už hraju rukama nebo podomácku vyrobenými metličkami. (smích)
