Marcin Wasilewski – piano, Slawomir Kurkiewicz – kontrabas, Michal Miskiewicz – bicí. Nahráno: únor 2007, New York USA. Vydáno: 2008. TT: 70:50. 1 CD ECM 2019 (distribuce 2HP Production).
Tahle kapela má ještě ty největší úspěchy nepochybně před sebou, již dnes může ale mladý jazzman těmto muzikantům leccos závidět. Vždyť kterým dnešním třicátníkům se poštěstí vydávat alba u prestižní značky ECM, vyrážet na turné po Evropě a USA, a spolupracovat s takovými esy evropského jazzu jako jsou Tomasz Stanko, Palle Danielsson, Bobo Stenson, John Surman, Jan Garbarek či Jon Christensen? Nutno ovšem dodat, že tito mladí muzikanti si tyto hudební pocty jednoznačně zaslouží. Hrají totiž nebezpečně dobře, ba co je ještě důležitější, mají už pár let jasně rozpoznatelný styl hry a osobitý přístup k hudebnímu zpracování. A o to jde v jazzu především, být originální a najít svůj hudební jazyk. Pianistovi Marcinu Wasilewskému , basistovi Slawomiru Kurkiewiczowi (oba ročník 1975) a bubeníkovi Michalu Miskiewiczowi (ročník 1977) se právě toto podařilo. Jejich hudbu zkrátka rozpoznáte během několika chvil. Však také pracují na svém triovém konceptu a celkovém soundu již v podstatě od dětství. Wasilewski se s Kurkiewiczem znají již od střední školy, hrát spolu začali v roce 1990, a tedy již ve svých patnácti letech! O tři roky později se k nim připojil bubeník Michal Miskiewicz, pocházející z hudební rodiny (jeho otec Henryk Miskiewicz je známým jazzovým saxofonistou, jeho sestra Dorota Miskiewicz zase jazzpopovou zpěvačkou). Až do nedávna kapela fungovala pod názvem Simple Acoustic Trio , natočila v Polsku čtyři kvalitní alba (jmenujme například snímek Komeda z roku 1995, který byl myšlen jako poklona zakladateli polského, a potažmo i evropského avantgardního jazzu) a získala různá ocenění na významných evropských festivalech. V roce 1994 si je vyhlédl odchovanec Krzysztofa Komedy a další pionýr polského jazzu Tomasz Stanko a vytvořil tak kvarteto sbírající vavříny po celém světě. Tak se také mladí muzikanti dostali k producentovi ECM Manfredu Eicherovi. Natočili pod jeho supervizí desku Trio , svůj úspěšný debut u mnichovského vydavatelství.
Aktuální snímek s netradičním názvem January je tedy druhým v pořadí. S tím prvním má dost společného. I zde vedle kapelníkových vlastních skladeb nalezneme cover verze z odlišného hudebního (tedy nejazzového) světa. Vedle pěti originálů zde jsou úpravy skladeb od Garyho Peacocka (Vignette ), Ennia Morriconeho (Cinema Paradiso ), Prince Rogerse Nelsona (Diamonds And Pearls ), Tomasze Stanka (Balladyna ) či Carly Bley (King Korn ). Tedy široké rozpětí od popu až po avantgardu a free jazz. To jsou ostatně trendy v dnešním jazzu viditelné i u jiných umělců, namátkou deska The New Standard Herbieho Hancocka či v podstatě většina desek Brada Mehldaua. Ovšem Marcin Wasilewski a jeho kumpáni cizí témata přetaví tak, že je to nakonec jejich hudba a leckde jejich zpracování dokonce převyšuje originál. Po několikerém poslechu mám pocit, že hlavní rozdíl oproti předcházející desce je ve větším počtu výrazných melodických témat. Wasilewského kompozice The First Touch a titulní January se vám prostě vryjí do hlavy především ústřední melodií, ač ta na sebe nechá vždy poněkud ostýchavě čekat. Většina skladeb totiž začíná jakoby z ničeho, témata přicházejí jemně a nenápadně, nosné melodie vyrůstají z pošmourné lednové mlhy.
Pro posluchače, který má rád lyrický ponor do hudby, zamyšlení, poetickou hru s detaily a malování tóny, mohu jedině vřele doporučit.
Body: 5 z 6
