Estonská písničkářka vydala album u prestižního labelu, aby vzápětí excelovala v žebříčcích world music.
Stačilo by napsat, že nádhernější album než Stories of Stonia jste za poslední dobu neslyšeli a bylo by. Těm, kdo estonskou písničkářku Mari Kalkun neznají, byste ovšem dlužili vysvětlení, jak k němu dospěla, notabene za pomoci Sama Leeho. A to už si pár slov navíc opravdu zaslouží.
Pořád je to nevšední Mari s klavírem, citerou kannel a procítěným hlasem. Koprodukce britského zpěváka, hudebníka a ekologického aktivisty ho nad předchozí alba ale přece jenom povyšuje nezvykle epickým, mysl rozpínajícím moderním zvukem. Při tom všem nezaniká enviromentální sdělení alba, ani odkazy na tradice autorčina rodného kraje Võrumaa, kde se stále mluví archaickým jazykem võro, údajně dva tisíce let starým.
Za ústřední téma alba Mari zvolila ne zrovna ideální vztah člověka k přírodě; přesněji řečeno, proměnila ho ve varování před nadměrnou spotřebou a plundrováním zdrojů. „Důsledky svých činů nedokážeme často předvídat, ale měli bychom si uvědomit, že příroda bude vždycky silnější než my. Bez lidstva přežije, ale lidstvo bez přírody? Pochybuji. Bylo by proto moudré to respektovat,“ říká Mari Kalkun, vedoucí skrze mýty o stvoření velmi silné, a přitom niterné promluvy se společností.
Vždycky jsem o vaší hudbě přemýšlel jako o daru, kterého se vám dostalo od kraje Võrumaa, kde vaše rodina žije sto let. Proměnila jste ho v živoucí umění, stojící jednou nohou v starobylých mýtech a druhou v současnosti. Jak je pro vaši tvorbu Võrumaa důležitý? Řekla bych, že určitě tvoří jádro všeho, co dělám. Představuje pro mne to nejdražší místo na zemi. Jako dítě jsem nevnímala, jaké mám štěstí, že jsem vyrůstala ve Võrumaa – obklopená přírodou a jazykem võr. K poznávání mých kořenů došlo až mnohem později, během studia místních zvyků a hudby. Najednou jsem si uvědomila sílu kraje, se všemi jeho tradicemi, vírou a lidmi, kteří tu žijí bok po boku s přírodou a s hlubokým vztahem k lesům. Võrumaa považuji za oázu, kde se cítím doma a zažívám tu pravý opak toho, co mě potkává ve velkých metropolích. Je tu hodně ticha a tmy, mohu pít čistou vodu přímo z pramene a dýchat čistý vzduch. Bez těchto vlastně jednoduchých, ale pro mne základních věcí se v životě neobejdu, jinak bych nemohla tvořit hudbu, jakou tvořím. Estonsko si ve srovnání s mnoha jinými zeměmi poměrně dlouho udržuje nejstarší tradice a naše národní hudební a písemné archivy patří mezi nejobsáhlejší v Evropě. U mne to ale není pouze o archivech, i když z nich čerpám hodně inspirace. Ráda také žiji ve městě, cestuji a pozoruji okolí. To mně v současném světě dodává potřebnou perspektivu. Jinými slovy, abyste si vážil domova a všeho, co vám poskytuje, musíte z něho nejprve odejít.
Kdysi jste řekla, že skrze tradiční hudbu a kulturu dokážete zprostředkovat něco daleko většího než jen to, že jste zpěvačka z Estonska. To je v dnešním globalizovaném světě myslím velmi důležité. Rozhodně souhlasím. Když se začneme zabývat světovými tradičními kulturami, zjistíme, kolik toho máme společného. Při tvorbě alba Stories of Stonia mně došlo, že některé staré mýtické příběhy jsou dobře známé i v jiných koutech světa, protože bez ohledu na to, kde žijeme a s jakými problémy se potýkáme, jsme přece jenom pořád lidé. Nezáleží na tom, v jakém jazyce zpíváte, v hudbě je důležitá upřímnost. A buď se vás pak i přes jazykovou bariéru ta hudba dotkne, nebo ne. Stinnou stránkou globalizace samozřejmě zůstává ztráta tváře, identity a toho, čím skutečně jsme. Skoro každý den zmizí desítky jazyků, čímž svět přichází o velké bohatství, a nad médii, sociálními sítěmi a televizními obrazovkami našich dětí přebírají vládu universální jazyky. Mimo anglicky mluvící svět proto existuje málo vzorů a hudebních hvězd. Vždyť jazyk võro plně neuznává ani můj vlastní stát a podobný boj o budoucnost svých dialektů vedou další národy. Třeba Sámové.
S tím souhlasím, a proto si nedokážu představit, že by vaše hudba mohla vzniknout jinde než ve Võrumaa. Podobně jako u Björk – kdyby nepocházela z Islandu a nezpívala islandsky, zněla by úplně jinak. Dokázala byste se vyjádřit v jiném jazyce než v mateřském võru? Nepřišla byste tím o spoustu tajemství? Samozřejmě, že přišla. Jazyk a krajina pro mne od chvíle, kdy jsem začala skládat vlastní hudbu, představují její pevnou součást a vznikat někde jinde, zněla by nepochybně odlišně. Během studií jsem se odstěhovala do Tallinnu a Helsinek. Bylo to skvělé období mého života. Ale potom jsem v určitém okamžiku pochopila, že abych zůstala upřímná, musím se znovu vrátit ke kořenům. Nedokážu zpívat o něčem, co je mi vlastně vzdálené, a protože věřím, že nejlépe se člověk vyjádří v mateřštině, postupem času jsem si jí začala víc vážit. Mluvím také estonsky, ale võro mě spojuje s nejspodnějšími kulturními vrstvami.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII XI/2023.
