Martin Brunner – piano, Martin Kapusník – kontrabas, baskytara, Petr Mikeš – bicí. Vydáno 2009. TT: 55:48. 1 CD Arta F 10176 (distribuce 2HP Production).
V poslední době se množí zajímavá alba mladých pianistů, kteří se představují nejen v triovém formátu, ale i s komorními seskupeními dechů. Touto nahrávkou debutuje pětadvacetiletý Martin Brunner , syn stejnojmenného flétnisty, který v 80. letech patřil k naší jazzové avantgardě. Martin junior vyrůstal v prostředí mezinárodního jazzového festivalu, který jeho otec po roce 1989 vedl. Studoval nejprve klasický klavír, ale z frýdlantských letních jazzových dílen znal Karla Růžičku, a k němu se také přihlásil na obor skladba na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Na piano si za svého pedagoga vybral Mateje Benka, a vedle toho dochází i do aranžérské třídy Milana Svobody. Jeho hlavní zájem patří skladbě: všech devět čísel nahrávky Behind the Clouds napsal sám a každé z nich dokázal vybavit něčím odlišným.
Ve výrazu převažuje energie, intenzita a napětí – dnes oblíbené introspektivní zaměření školy ECM tu nemá mnoho místa. Lyrický výraz se objeví jen ve skladbě Recalling Thyme’s Scent ; zde se najdou i odmlky a odchylky od základního tempa, ale mobilizační síla straight-ahead jazzu je patrná i tady. Je ovšem přetvářena osobitě a po svém. Ve skladbě Dave’s Dirty Dog se Brunnerova levačka valí v osminovém pohybu, připomínajícím boogie woogie. Ale není to historická parafráze – jen snaha využít jedné z možností, které jazzový vývoj přinesl, pro vlastní osobitou koncepci. Tady se také nejúčinněji představí Brunnerovi partneři: bicí Petra Mikeše hned od začátku, a původem slovenský basista Martin Kapusník v melodicky vynalézavém sóle.
Brunnerovo kompoziční zaměření se projevuje ve způsobu, jakým zachází se svými tématy. „Rozlučkové“ číslo Song , podle dnes běžné dramaturgie jakýsi zklidňující snímek v mírném tempu, vyrůstá z dvoutónového (někdy třeba dvou akordického) motivu, který zní jako položená otázka. Na tu pak jednotlivé nástroje nabízejí své odpovědi.
Snímek pianisty, který už dospíval po roce 1989, nabízí sympatický obrázek mladého českého jazzu. Klasická jazzová tradice se svou energií a dynamikou je stále ještě s námi. Ale dnes se spojuje se stále rostoucí kompoziční erudicí muzikantů, kteří na scénu teprve nastupují.
Body: 4 z 6
