Problémem podobných dokumentů o dříve slavných hudebnících je občas přehnaný sentiment, jehož prostřednictvím protagonisté nebo autoři dokumentu nahlížejí děje minulé či současné. K tomuto sentimentu zde nepochybně svádí nedávné 50. výročí existence kapely (které Kratochvíl oslavil i albem Znovu, 2013). Leaderem kapely jsme tak na několika místech ujišťováni, že roste zájem o jazzrock, že na ni opět chodí i mladší posluchači (podle záběrů v klubech to už tak zřejmé není) a že má znovu chuť nahrávat. V několika částech (záběry ze studia, z tiskovky při představování alba Znovu, křest) se tak zdá, že jde spíše o dokument o „úspěšném“ návratu na scénu. Abychom snad ani na chvíli neváhali, potvrzuje hlavní Kratochvílovy kvality (hudební a podnikatelské) na kameru i Václav Klaus.
Pohledy do současného zákulisí běhu kapely (nahrávání, četné přípitky, turné) bohužel nejsou pro dokument tohoto druhu tak podstatné či zajímavé, aby zde musely zabírat tolik prostoru. Toho se pak příliš nedostává na hudební stránku věci a zásadní žánrové zlomy (vůbec není zmíněna raná free jazzová fáze kapely, nejsou zmiňována starší alba a jejich geneze, není oslovena zpěvačka Joan Duggan, kterou sám Kratochvíl označuje za zásadní ve vývoji kapely), na dobovou reflexi ze strany publika či kritiků či vůbec vystižení onoho životního stylu a žánrových očekávání, které si za normalizace posluchači s Jazz Q spojovali.
Pokud je tedy reflektována minulost kapely, děje se tak spíše prostřednictvím útržků z rozhovorů s jejími členy či občas tragikomických historek, vyprávěných Kratochvílem doma nebo při křtech alb. Prakticky zde chybí perspektiva hudební kritiky (ať současné či dobové) nebo publika. Práce s archivními materiály se mi zdá povrchová, byť právě v tomto bodě by bylo možno (při soustavnějším a hlubším úsilí) film podstatně zlepšit. Kaňka sice stručně tematizuje spis, který na Kratochvíla vedla STB, další zajímavé zdroje však opomíjí (např. archivy lokálních pořadatelů a úřadů, PKS, MK, Popmuseum apod.). Částečně se autoři ospravedlňují údajnou absencí kvalitních obrazových materiálů v archivu ČT, které nahrazují některými amatérskými dobovými 16 mm záběry, i toto omezení je však do jisté míry uspokojivě řešitelné, jak ukázal například televizní seriál Bigbít (Jazz Q v dílech č. 20 a 21).
DVD o historii Jazz Q je možná splněným snem zarytých, generačně spřízněných fanoušků kapely (i když nepodceňujme!), po jeho zhlédnutí však bohužel přetrvává pocit, že určitě mohlo být lépe. Druhý pokus by si Jazz Q zajisté zasloužili, ale tentokrát vážněji a snad i s jiným režisérem.
Klipy, archivní snímky, filmový dokument. Scénář a režie: Petr Kaňka. Natočeno: 2014-2015. Vydáno: 2016. 1 DVD Studio Budíkov SB 029. 57:38
