Harmen Fraanje – piano, hlas, Mats Eilertsen – kontrabas, Thomas Strønen – bicí. Nahráno: 4/2011 a 6/2012, Rainbow Studio, Oslo. Vydáno: 2013. TT: 34:06. 1 CD Hubro Music 2524.
Mats Eilertsen (1975) je nepřehlédnutelnou tváří střední generace norských jazzmanů. Jako sidemana jsme jej mohli slyšet s americkými esy Patem Methenym, Joshuou Redmanem nebo Lee Konitzem. Nicméně hlavní výkladní skříň jeho tvorby představuje tolik obdivovaný „nordic sound“ labelu ECM. Hrál na mnoha deskách tohoto německého vydavatelství (Trygve Seim, Tord Gustavsen, Jacob Young atd.). Jistý čas pobýval v Nizozemí, což má význam i pro tuto novou triovou nahrávku (ostatně Eilertsena najdeme i na dvou albech Holanďana Wolferta Brederodeho pro ECM). Setkává se tu totiž se svým dávným známým, holandským pianistou Harmenem Fraanje , se kterým již spolupracoval v mnoha rozličných kontextech. Křehké pianové trio dotváří Thomas Strønen , bubeník, se kterým se Eilertsen zná od poloviny 90. let, kdy spolu studovali na konzervatoři v Trondheimu. Také on pro ECM několikrát nahrával, např. dvě desky kapely Food.
Eilertsenova autorská tvorba je zmapována hlavně na několika profilových deskách pro norský label Hubro (v triu, kvartetu i kvintetu). Zatímco jeho poslední kvintetní CD Skydive (Hubro, 2012) pracovalo s poměrně sevřenou, do důsledku prokomponovanou strukturou, toto pianové trio pokračuje spíše v improvizačně rozvolněném duchu stejně personálně obsazeného staršího alba Elegy (Hubro, 2011).
I když je řeč o volné improvizaci, dělící linii mezi kompozicí a improvizací zde lze najít jen těžko, a je to i Eilertsenův záměr: „Naším cílem bylo vytvořit skladby, zvuky či situace, které mohou být stejně tak improvizované, jako komponované a předpřipravené,“ říká k tomu. Sails Set není ovšem ponorem do hlubokých a posluchači obtížně pochopitelných vod improvizace. Je to spíše sbírka miniatur: většinou krátkých (kolem dvou minut) a melodických kousků v triu, duu i sólo obsazení, jejichž charakteristickým rysem není exprese individuí a vypjatost, ale spíše kontrolovaná energie a klid.
Příznačný pro Eilertsenovo trio je důraz na emociální vyznění; více než struktura a pravidla je pro ně důležitý důraz na zvuk, široké spektrum barev a komplementaritu rolí jednotlivých hráčů. Pokud bychom v této souvislosti mluvili o „pianovém triu“, byl by to vlastně stereotyp – pojmenování, které by vzbuzovalo dojem pianistou řízené formace, kterého rytmika více či méně „doprovází“. Zde tomu tak není: rovnocennost členů je natolik samozřejmá, až se stává nadbytečné o ní mluvit.
Strønenovo perkusivní předivo je nepředvídatelné a vzbuzuje neustálou zvědavost a pozornost posluchače. Nejvíce vynikne v delikátní triové interakci v kouscích typu Orbiting nebo Currents , nicméně cenné na této nahrávce je, že nenudí ani v duetech (Stray Dog , Lunar Light ), jejichž zvukový obraz Strønen povyšuje na celky s obsazením zdánlivě větším. Podstatné je, že důraz na abstrakci a zvukové plochy nebrání Eilertsenovu triu v neskonalém respektu k detailu a drobnokresbě. Samostatnou kapitolou jsou pak v tomto ohledu sólová intermezza jednotlivých členů (např. sólo piano v Stellar , osamocená basa v Alone ), která jsou sice zdánlivou prezentací individuí, ale vyšší význam jim dodává až umístění do celku alba tohoto neortodoxního tria.
Sails Set je skvělou Eilertsenovou vizitkou – ani ne tak jako leadera a skladatele (z výše uvedených důvodů), jako spíše otevřené osobnosti, která navozuje svobodný a novým myšlenkám nanejvýš nakloněný kontext. Důraz na melodiku a detail může být přitom příjemným překvapením i pro ty, jimž norská improvizační scéna připadá až příliš odtažitá.
Body: 5 z 6
