Milan Svoboda – klavír. Nahráno: 11/2003, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2004. TT: 75:01. 1 CD Radioservis ČRO 287-2-531. Obojživelník, pohybující se v několika žánrech – jazzu, muzikálu, scénice i vážné hudbě, se na posledním snímku představuje v podobě, která dává jeho tématům přímo krystalickou čistotu – v autorském klavírním recitálu ve svatostánku „vysoké múzy“, pražském Rudolfinu. Pro Milana Svobodu to není poloha neobvyklá, sólové klavírní album Solo Piano Recital nahrál tamtéž i v roce 1997. Nové CD se skládá ze dvou souměrných částí – první polovinu tvoří šest skladeb, druhou suita Prolínání – variace , sestávající rovněž z šesti částí. Pro sólového pianistu není snadné udržet plné zaujetí hudbou na tak veliké ploše. Svoboda disponuje nespornou devizou, díky svému živočišnému přístupu má šanci zaujmout i posluchače, kterým se jarrettovsko-mehldauovský koncept jeví, řekněme, příliš subtilní či nadmíru intelektuální. V kompozicích, které odezněly v Rudolfinu, stěží slyšíme tvůrčí proces, křehký zrod nových věcí přímo na scéně v reálném čase. Svobodova dravost se často mění z výhody na jistým způsobem handicap – klavíru jako by se zmocňoval příliš machovsky, ani nádherná lyrická témata nenechá vyznít, nedopřeje jim dostatek času, prostoru, předehru jako by odbyl nikoli bez citu, ale příliš rychle a ihned se žene do výkonu. Jistě, techniku má impozantní, arzenál vyjadřovacích prostředků také, je poučen jazzem, moderní vážnou hudbou, suverénně se pohybuje mezi žánry, ale rovina je nakloněná – chybí mi uvolnění po kontrakci, spočinutí po prudkém běhu, něžnost po vášni, a taky před ní. To ovšem neznamená, že kompakt je povrchní, v žádném případě. Jenom podle mého trochu opomíjí, že když v sólovém jazzovém recitálu odpadá interakce se spoluhráči, tedy to, co dělá vždycky v jazzu největší pnutí, musí nastoupit interakce velice osobní – konverzace umělce samého se sebou a s posluchačem. Milana Svobodu jsem onehdy obdivoval jako charismatického dirigenta Pražského Big Bandu , později Kontrabandu , který hustý sound vitální hudby zhutňuje expresivní hrou. Jako sólový pianista na mne působí takto: Skvělý skladatel efektně, brilantně interpretuje svá vydařená témata. Necítím se být vtažen do „děje“. Poslouchám monolog.
Vydavatel: Radioservis
Stopáž: 75:01
Body: 3 z 6
