Začátkem ledna je uzávěrka přihlášek na „Workshop in Jazz and Creative Music“, který probíhá každoročně na přelomu jara a léta v kanadském městečku Banff. O svých dojmech píše pražský kytarista Petr Zelenka, který se ho letos zúčastnil.
O soustředění v Banffu jsem se poprvé dozvěděl od pianisty Vojtěcha Procházky. Zúčastnil se ho kontrabasista Adrian Myhr, který hraje v Procházkově norském triu. Z dalších známých muzikantů ho dále před několika lety absolvoval v Praze žijící saxofonista Cyrille Oswald. Workshop trvá tři týdny a je to skvělá příležitost poznat spoustu nových lidí, načerpat inspiraci v pohádkovém prostředí uprostřed kanadských Skalistých hor, rozjímat a uvědomit si, jakým směrem vlastně dále chceme v hudbě směřovat.
Jazzový program probíhá v Banff Centru, založeném v roce 1933, které k původně divadelní náplni postupně přidalo výukové programy ze všech uměleckých odvětví, začalo zaštiťovat vědecké výzkumy, konference a kolokvia o životním prostředí a časem se rozrostlo na mezinárodně uznávanou, avšak netradiční vzdělávací instituci, jež klade velký důraz na originalitu a kreativitu. Nemalý podíl na jejím úspěchu má inspirativní prostředí Národního parku Banff, v jehož centru se město nachází.
ZA VŠE MŮŽE DOUGLAS
Uměleckým vedoucím jazzového programu je již několik let trumpetista Dave Douglas. K výuce, která probíhá velice neformálním způsobem, přizval tento rok hudebníky jako Joshua Redman, David Gilmore, Clarence Penn, Tony Malaby, Don Byron, Ben Street, a další. „Lektorský sbor“ (v angličtině Visiting Artists) se obměňuje každý týden a program je tak strukturován do tří částí, které motivují pestrostí cest a přístupů, od moderního straight-jazzového hraní, přes free-jazz až po různé eklektické kombinace. Poslední týden například Banff navštívil původem kolumbijský hráč na diatonickou harfu Edmar Castaneda nebo violoncellista Hank Roberts, známý z desítek avantgardních seskupení.
Douglas vedl několik masterclassů o kompozici, kde se hrály čerstvě napsané skladby účastníků a diskutovalo o tom, jak zlepšit jejich formu a aranžmá. Každý lektor hovořil o nějakém, jim blízkém tématu, od přednášky o rytmu Matta Pennmana přes grafickou improvizaci Tony Malabyho až po lekci Rona Samwortha o managementu kapely a šíření jazzu ve městě, kde žijeme, nebo cvičení Zen-buddhismu Jerry Granelliho. Mluvilo se, spíše než o teorii, o všech problémech spjatých se životem kreativního jazzového muzikanta. Bylo příjemné být mezi tolika novými a neznámými lidmi, a přesto se cítit součástí jedné celosvětové jazzové komunity, kde každý bere své povolání velmi vážně a snaží se předat své zkušenosti ostatním.
SKLÁDÁNÍ VE SRUBU
Nicméně v Banffu se především hraje: doslova od rána do večera, občas i v noci. Ráno začínalo cvičením na nástroj, později už na to nebyl čas. V deset hodin vedl každý z lektorů nějaký ansámbl, přes den se pak hrálo v kapelách, které si studenti vytvořili sami. Mohli jste si ale klidně zalézt do jednoho ze srubů (tzv. practise huts), kterých bylo v lese asi dvacet a celý měsíc se neukázat a komponovat ve společnosti volně pobíhajících srnek a sobů.
Dále bylo možné odehrát jeden ze 4 setů v jazzovém klubu, kde probíhaly koncerty každý večer, ale i natočit čerstvě napsané kompozice se svou kapelou ve špičkovém nahrávacím studiu. Shodou okolností zde probíhal také zvukařský workshop, kde asistoval například legendární Joe Ferla, takže o dobré zvukaře nebyla nouze.
Nezvyklou možnost představoval projekt Telus Jazz (mezi účastníky přezdívaný Skype Jazz), kdy hudebníci z Banffu hráli naživo s jazzmany z Calgary, Toronta, později New Yorku, a dokonce i Irska. Bylo to možné díky vysokorychlostnímu připojení (koncerty se zároveň nahrávaly ve vysoké zvukové kvalitě) a díky nové technologii vyvinuté Chrisem Chafem ze stanfordské univerzity. Dále nechyběla knihovna vybavená neuvěřitelným 
množstvím partitur a zvukových nosičů. Byla zde možnost rekreace, bazén, posilovna, nebo jste si jednoduše mohli udělat výlet na nějakou blízkou horu nebo k azurovému jezeru Lake Louise.
Materiálně i organizačně je o účastníky skvěle postaráno. Banff Centre je instituce, která běhá jako na drátku, a celé tři týdny je tak možné se zabývat opravdu jen svým uměním. Celý systém intenzivního jazzového setkání je nastaven tak, aby uvolnil kreativitu a maximálně usnadnil realizaci nových nápadů především do budoucna.
Účast bych doporučil obzvláště mladým hudebníkům (věk studentů se pohybuje od 18 do 32 let). Je to příležitost naučit se něco nového, rozšířit si obzory, najít nové cesty a pozvednout tak své umění na vyšší úroveň. A také potkat spoustu kolegů ze všech koutů světa a nadále s nimi spolupracovat. Právě širokou mezinárodní účastí a vysokou úrovní lektorů se jazzový workshop v Banffu (správněji a úplněji Workshop in Jazz and Creative Music) řadí mezi nejlepší svého druhu.
Zároveň je třeba říct, že není určen začínajícím muzikantům. Přihláška prochází výběrovým řízením a na závěr je vybráno jen asi 60 studentů. Pro vybrané velmi talentované uchazeče ze vzdálenějších míst – např. z Evropy – je Banff Centre zpravidla schopen poskytnout poměrně vysokou finanční pomoc, což činí tento jazzový program pro českého jazzmana mnohem dostupnější.
(Více informací na www.banffcentre.ca)
