Nils Petter Molvaer – trubka, hlas, programování, Eivind Aarset – kytara, programování, Audun Kleive – bicí, Audun Erlien – basa, Jan Bang – live sampling, programování, terénní nahrávky. Nahráno: Tromso, Norsko, 2008. Vydáno 2009. TT: 45: 58. 1 CD Sula Records 602527020419 (distribuce Universal Music).
Název pro své nové album si Nils Petter Molvaer vybral v geologické terminologii: hamada je druh skalnaté pouště s malým nebo žádným množstvím písku. Tyto oblasti patří k nejsušším místům planety, v nichž se udrží jen zanedbatelné množství napadnutých srážek; přesto existují unikátní druhy rostlin a dřeva, které v těchto pouštích dokáží přežít a vyrůst do krásy. Norského trumpetistu k názvu desky prý inspiroval dokument National Geographic o poustevníkovi, který jednu z pouští ve zdraví přešel jen díky hmyzu a ještěrkám, kterými se živil. Jednotlivé skladby pak Molvaer věnuje planetě Zemi a jejím přírodním úkazům.
Nicméně asi by bylo zbytečné hledat v této hudbě paralely k zvrásněné a neklidné krajině hamady. Již dost se napsalo o tom, že někdejší průkopník e-jazzu se zklidnil a jeho projev je nyní mnohem intimnější a křehčí než dříve. Bylo to znát na posledním regulérním studiovém albu ER (loňská Re-Vision byla jen výběrem z Molvaerovy filmové muziky) i na koncertě v pražské Akropoli před třemi lety. Nejinak je tomu na snímku Hamada , i když trumpetistu ukazuje zase v trošku jiném světle.
Především zredukoval širší obsazení, které odolávalo proměnám nálad prakticky od 90. let. Základem je nyní trio Molvaer-Aarset-Kleive, se kterým koncertně debutoval v Polsku začátkem roku 2007. Baskytara se přidá pouze zřídka, živý sampling Jana Banga taktéž.
První tři miniatury odkazují ale ještě někam jinam, totiž k projektu Molvaerových sólových performancí, které dosud vydány nebyly. Ať sám (Exhumation ), nebo v duu s Eivindem Aarsetem (Sabkah , Icy Altitude ) se zde Molvaer vyžívá v ambientní kontemplaci, ale nosnými motivy zároveň evokuje filmový soundtrack: ne náhodou se stále častěji věnuje skládání pro film. Tuto delikátnost pak náhle rozbíjí hrubozrnná Friction , jež svou vyvážeností syrové elektroniky a stratosférických Molvaerových ploch připomíná étos již nepřekonaných začátků u ECM. Zároveň jde o nejlepší ukázku spolupráce zmíněného koncertního tria. V Cruel Altitude jde ještě dál a vychyluje kurs směrem k prog-rocku à la King Crimson. „Špinavá práce“ tentokrát připadla na Aarseta, který zde konečně má možnost plně projevit svůj potenciál (mnohem znatelnější na jeho sólových albech, zde naopak po většinu stopáže dotváří spíš solidní ambientní background). Soft Moon Shine je autentickou poctou Jonu Hassellovi, úvodní, jakoby klávesový sampling je zřetelně srovnatelný s prací klávesisty Johna Beaslyho na Hassellově Maarifa Street (Label Bleu, 2005), taktéž Molvaer se v kompozici výrazově přibližuje svému vzoru více než je obvyklé. Jak ukázal napříkladklad záznam polské televize z koncertu v lodžském kostele sv. Matyáše (2007), trio Molvaer-Aarset-Kleive dokáže strhnout nebývalou dynamikou a skupinovou empatií. Jen je škoda, že Hamada nereprezentuje tento směr tak docela, na obalu bohužel stále ještě není napsáno „Nils Petter Molvaer Trio“ a stále tak opěvované opusy Khmer a Solid Ether už jsou bohužel také jen světlou vzpomínkou. Uvidíme, co přiveze kapelník na slovenskou Pohodu (17.7.), nebo v listopadu do Prahy.
Body: 3 z 6
