Ondřej Pivec (1984) patří k nemnoha zdejším muzikantům, kterým se podařilo prorazit v USA. Jako sideman Gregoryho Portera dokonce získal v roce 2017 Grammy. Když nehraje s Porterem, je jeho hlavním projektem agilní R&B kapela Kennedy Administration se zpěvačkou Kennedy. Do New Yorku přesídlil v roce 2009, lekce bral u mistrů jako Sam Yahel, Cory Henry či Joey DeFrancesco. Brzy se vypracoval na žádaného hráče v „gospelových“ chrámech i sidemana uznávaných hudebníků.
Rozhovor proběhl ve zvláštní době. Euforii turné s Gregorym Porterem střídala nejasná situace a Ondřej Pivec dosud neměl čas ujasnit si, jak naložit s protivně nečekaným „virovým volnem“. Pár věcí je však jistých. Profesně se mu daří jako nikdy předtím a jeho hammondky se staly nedílnou součástí Porterovy hudby.
Zastihl jsem tě na turné s Gregory Porterem, které je pořádně dlouhé. Jenže zrovna teď do něj zasáhly restrikce kvůli pandemii, že? Naprosto. Než nám do toho začala házet vidle „Corona“, měli jsme naplánované turné skoro až do podzimu, ale teď se ruší koncerty a nikdo pořádně neví, co bude dál. Popravdě ale nepanikařím, tedy alespoň zatím. Nic netrvá věčně a je mi jasné, že až se šňůra znova nahodí, pojedeme v podstatě non-stop až do konce roku. Teď bych hlavně rád, abychom všichni zůstali pokud možno co nejvíc zdraví.
Jak probíhalo turné před virovou polízanicí? Mělo celkem grády a nálada vládla dobrá. Jinak jsme všichni byli tak nějak standardně tůrově unavení, smrdělo nám oblečení. Mně upadlo kolečko z kufru, upustil jsem mobil a praskla na něm obrazovka. Prostě normálka (smích).
Tisková zpráva uvádí, že tvůj podíl na nové desce Gregoryho Portera All Rise je větší než v případě hostování na Take Me to the Alley. Jak přesně větší? Hraji v devíti z patnácti skladeb, což je celkem dobré. Gregory už si na hammondky tak zvykl, že když z nějakého důvodu nemohu, berou záskok. Což dřív nebylo, předtím v takových případech prostě hráli bez hammondek. Jsem na to celkem hrdý. Album All Rise bude asi Gregoryho největší dosavadní počin a já mám to štěstí, že jsem na něm poměrně dost zastoupen. Trochu mě to svádí k nápadu, abych začal něco nového, svého vlastního, když teď vyjde album, kde budu tak pěkně reprezentován. Navíc mám kvůli vynucené pauze nečekaně hodně času, jako asi všichni muzikanti.
Jak bys porovnal, coby insider, sound předchozího autorského Porterova alba Take Me To The Alley, které je povedené, akorát se mu dala vytknout jistá formální podobnost s Liquid Spirit, a novinky? Řekl bych, že tohle album bude o něco blíž vkusu široké veřejnosti. Je o dost víc produkované, na čemž má zásluhu producent Troy Miller, bývalý bubeník Amy Winehouse. Skladby jsou podle mne jedny z nejlepších, jaké kdy Gregory napsal. Před pár dny jsem desku slyšel při jedné příležitosti v klidu a vcelku a myslím, že máme všichni být na co hrdí. Hudba zní velmi plně. Jsou tam smyčce, velká dechová sekce, sbory, na pár místech synťáky. Už se nemůžu dočkat, až to všechno budeme hrát na živo. V Los Angeles na cenách Grammy jsme hráli s velkou dechovou sekcí a třemi extra zpěváky. Bylo to super, já mám prostě moc rád velký zvuk.
Hraní s Gregory Porterem už v minulosti přineslo řadu dalších nabídek. Máš na webu třeba snímek z Montreux Jazz Festivalu s Gregoirem Maretem z roku 2016. A také link na skladbu s Jahmalem Nicholsem, mj. basistou Porterovy kapely. Bude z toho album? Nabídek přišlo celkem hodně a různého typu, ale popravdě, práce s Gregorym byla tak intenzivní, že jsem nestíhal skoro vůbec nic dalšího. Album s Jahmalem Nicholsem vyjde na jaře a figuruji tam jako host. Děláme průběžně také na nové desce s Kennedy, ale trochu bojujeme s mou nepřítomností v NYC. Velmi zajímavá a naplňující práce ale proběhla vloni s Vojtou Dykem na jeho novém projektu D.Y.K. Loni v lednu jsme s Kennedy přiletěli na deset dní do Prahy a zavřeli se s Vojtou do pracovny na osm hodin denně. No a na konci těch deseti dnů bylo album v podstatě napsané. Já pak několik měsíců připravoval produkci a v červnu jsme vše natočili v NYC.
Z dalších nabídek na sidemanství bylo asi nejzajímavější zaskočit u Arethy Franklin za Shedricka Mitchella na hammondky. Bohužel k tomu nikdy nedošlo, protože mě lidé z produkce neznali, a tak koncert odehrál nakonec tuším Bobby Sparks. Trochu mě to mrzelo, ale co se dá dělat. Pak mi také přišla nabídka hrát s Toni Braxton, ale už jsem měl nasmlouvaného Gregoryho. Dneska jsem rád, že jsem dodržel, co jsem měl dohodnuto.
Jak v současné době může hudebníkům pomoci běžný posluchač? Pokud jste nepřišli o všechny příjmy, tak jako se to stalo nám, co se živíme cestováním a hraním pro velké skupiny lidí, prosím zvažte možnost hudbu nestreamovat. Z toho nemáme absolutně nic. Ale prosím, kupujte si ji. Ať již na iTunes, Googlu, Amazonu, či na CD nebo vinylu. Nebo poslouchejte rádio. Je to jeden způsob, jak hudebníkům trochu pomoci.
Toto je pouze ukázka, kompletní rozhovor čtěte v Harmonii 5/20.
