Bubeník a skladatel Otto Hejnic (1975) patří k muzikantům věru všestranným a také vyhledávaným. Jako sideman se podílel na nahrávání více než třiceti CD. Pohybuje se v žánrovém spektru od jazzu či scénické hudby přes latinu, africké styly a folk až po rock. Jako srdcovou záležitost ovšem vnímá hvězdně obsazené trio s kontrabasistou Josefem Fečem a slovenským pianistou Ondrejem Krajňákem, které právě vydává druhé album nazvané Standards One.
Proč jste se rozhodl natočit jako druhý titul svého tria právě album standardů? Nepředpokládám, že by vás opustila skladatelská múza. Šlo o výzvu ukázat aranžérské schopnosti na známém materiálu? Nebo mělo jít o vyvážení předchozí autorské desky One, o titul vhodný k propagaci klubového hraní? Bylo to spontánní rozhodnutí. Na koncertech hráváme z padesáti procent jazzové standardy. A je pravda, že i když jsme všichni milovali, poslouchali, stahovali a hráli staré jazzové standardy, věděl jsem, že natočit tyto skladby je vlastně daleko těžší, nebo lépe řečeno zodpovědnější než autorská tvorba. Z jednoho prostého důvodu. Byly nahrané už tisíckrát a všichni mohou srovnávat. Ale říkal jsem si, že to člověk nesmí moc řešit. Jsme jací jsme a kdo si bude chtít album poslechnout, tak si ho poslechne. Já jsem s ním hodně spokojen. Jsem rád, že jsme standardy natočili a tím vlastně vyvážili první autorskou desku. Právě díky první autorské desce se vytvořila poměrně početná základna posluchačů, což je opravdu velká radost.
V předloňském rozhovoru pro Harmonii k prvnímu profilovému albu jste uváděl, že už máte materiál na další desku. A z kontextu vyplynulo, že myslíte spíš autorskou. Také jste říkal, že chcete na druhou nahrávku s Josefem Fečem a Ondrejem Krajňákem přizvat zahraničního hosta, nejraději dechaře. Proč z věci sešlo? Nebo je autorské album pro kvartet stále ve výhledu? Ano, projekty… To je pro mě hlavně časová výzva. Víte sám, že je hodně lidí co mluví a mluví a skutek utekl. Proto o svých projektech nerad hovořím, ale tohle budu brát jako podnět k ještě větší snaze věc dokončit řekněme do dvou let. Album s dechařem bych rád udělal. Z kontaktů, které jsem posbíral v době, kdy jsem pobýval v New Yorku, se nabízí více možností. Ale teď to není úplně aktuální, jelikož mám rozdělaných několik dalších projektů, které mě z časového hlediska už trochu tlačí. Jednak mám rozpracovaný materiál pro trio, opět autorský. Tentokrát donesli skladby také Ondrej a Pepa, ale ještě potřebuji něco dopsat. Točit chci v příštím roce. Ale už mám v plánu i některé nádherné a ne moc známé standardy, které bychom rádi natočili také.
Další čtyři projekty, které se týkají tria s Ondrejem a Pepou, jsou hodně zajímavé. Především jsem dostal nabídku na spolupráci s významným smyčcovým kvartetem z Mnichova. Konkrétně na společné turné po Německu a západní Evropě. Proto právě teď píšu hudbu, která propojuje jazzové trio a klasické kvarteto. Výsledek už se rýsuje a příští rok snad dojde k jeho realizaci.
Následující dva projekty představují spojení tria se sólisty. Zaprvé s jedním z našich opravdu špičkových houslistů. O provedení už spolu vážně hovoříme, ale časově je to proveditelné tak za rok, dva. Proto jméno houslisty a detaily neprozradím. Druhým sólistou je můj kamarád z konzervatoře, výborný klarinetista. Čech žijící ve Švýcarsku a hrající sólové koncerty s orchestry po celém světě, naposledy s Irou Levinem v Brazílii. Mohu jen prozradit, že by mohlo jít o něco v duchu Bennyho Goodmana.
Čtvrtý projekt, můj kvintet, je už vlastně připraven. Nahrál jsem hudbu pro kamaráda Josefa Abrháma ml. k jeho filmovému dokumentu Hoteliér, ve kterém účinkovali herci jako Pavel Landovský, Vladimír Pucholz, Josef Abrhám nebo Jan Kačer. Film letos získal nominaci na řadu filmových cen jako Český lev nebo Trilobit a nějaká ocenění už dostal. Soundtrack jsem napsal pro kvintet, který tvořilo moje trio plus Džuso Baroš na trubku a Rostislav Fraš na tenor. Materiál mám v podstatě hotový, jen jít do studia. A na základě Hoteliéra jsme se s Josefem dohodli, že budu dělat hudbu i k jeho připravovanému celovečernímu filmu, do kterého potvrdily účast opravdové herecké legendy. Premiéra je plánována na rok 2016.
A to nemluvím o jiných kapelách a žánrech. Plány jsou motor a motivace. Ale zároveň se upřímně snažím žít přítomností.
Nakolik byl výběr standardů váš a nakolik rozhodovali spoluhráči? Cit páně Krajňáka pro nesmrtelné romantické písně, dokonale procítěné i provedené, je znát třeba z Besame Mucho. Zdá se mi, že se musel na volbě repertoáru podílet. Je to tak? Při výběru standardů šlo o vzájemnou dohodu, i když já jsem navrhoval různé možnosti a kluci se vyjadřovali. Něco byla úplná blbost, i když zahrát se dá vlastně cokoli. Tak třeba Ondra přišel s písničkou Rozvíjej se poupátko. Krásné téma, ale to je vše, vlastně se tam nic neděje. Dva akordy. Ale třeba v případě Feelings jsem měl představu, že by skladbu šlo zahrát na sedm dob, což nakonec dopadlo.
Jak vás napadlo zpracovat Böttcherovu melodii k filmovému Vinnetouovi? Vinnetoua jsme nahráli na popud Ondry. On Vinnetoua miluje, hlášky z filmů zná nazpaměť, proto melodii občas hráváme i na koncertech.
Podle jakého klíče jste skladby vybírali? Čistě podle vkusu, nebo existuje dramaturgická linie, souvislost mezi vybranými standardy? Jsem přesvědčen, že každý výtvor by měl mít nějaký systém. Jde o otisk toho, kdo dílo vytvoří. I v tomto případě, když jsme album nahráli, pro kluky věc v podstatě skončila a já řešil vše ostatní. Nahráli jsme více skladeb, ale koncepčně se hodily právě ty kompozice, které na desce nakonec zůstaly. S tím souvisí i fakt, že jsem na album kromě standardů zařadil také tři předěly, tři improvizace na dané téma, které celek nadlehčí, posunou dál a podpoří jeho myšlenku. Myslím, že i taková drobnost jako správný fade in či fade out zanechá nějaký pocit, připraví posluchače.
A neopomněl bych zmínit ani obal. Měl jsem samozřejmě nějakou představu a oslovil kamarádku grafičku Lenku Šenkovou, aby ji zrealizovala. Ale ona přišla s naprosto jiným, úplně jednoduchým nápadem, za což jsem rád. Udělala obal jasně a čistě. Radost pohledět.
Pouze ukázka, celý rozhovor naleznete v: HARMONIE 10/2014
