Pat Metheny – elektrické a akustické kytary, piano, vibrafon, zvony, baskytary, perkuse, činely a bicí nástroje, vodní organ a další speciálně vyrobené akustické mechanické nástroje. Nahráno: 10/2009. Vydáno 2010. TT: 52:06. 1 CD Nonesuch Records 7559-79847-3 (distribuce Supraphon).
Hudební průmysl a boom nových nahrávek, které nepřetržitě chrlí vydavatelství, nabyl v posledním desetiletí nepřehledných parametrů. Není divu, že při tlaku na umělce vydávat každoročně nová, nebo alespoň kompilační alba, zůstávají jiné (mnohdy i pozoruhodné) nahrávky bez povšimnutí. Naopak o některých se na internetových fórech vedou sáhodlouhé debaty dávno předtím, než z nich fanouškové uslyší byť jen notu. K těmto projektům se zařazuje aktuální počin kytaristy a skladatele Pata Methenyho . Vize jeho jednočlenného hudebního „automatu“ – orchestrionu, jíž jeden z nejrespektovanějších umělců současné scény popisuje jako naplnění dlouholetého snu, vyvolávala množství otazníků. „Začalo to v pivnici starých rodičů v Manitowoc, Wisconsin, kde měl děda schovaný mechanický klavír,“ vzpomíná Metheny. „Bylo to tam jako v muzeu – nástroj vypadal starodávně, ale na druhé straně fungoval jako stroj z budoucnosti. Vždy jsem se nesmírně těšil na prázdniny, když jsme spolu s bratranci mohli objevovat možnosti tohoto nástroje.“ Další impulsy na vytvoření „kapely bez spoluhráčů“ přicházely během slibně se rozbíhající Methenyho kariéry: vrstvení kytarových hlasů na sólovém albu New Chautauqua (1979) anebo skladba Electric Counterpoint (1987) pro kytaru a předem nahrané pásy, kterou Methenymu „na tělo“ zkomponoval Steve Reich.
Pětidílná suita Orchestrion nezapře svého tvůrce: Metheny předkládá melodické linie s nonšalantní zvukovostí, kterou mu mnozí kolegové-kytaristé závidí, podobně jako polyžánrové vrstvení hlasů, kterým překvapoval na posledních homogennějších albech Pat Metheny Group. Spřízněnost s americkými minimalisty prozrazuje riff úvodní Orchestrion ; vedle mírně strojové repetitivnosti Metheny sází na instrumentační, jakož i tematickou různobarevnost. Čtvrthodinovou skladbou tvůrce deklaruje, jak mistrovsky dokáže proměňovat a variovat základní motiv. Navzdory několikanásobné kulminaci vytrhávají posluchače z jisté jednotvárnosti až kytarová sóla, anebo plnokrevný swing (druhá polovina Soul Search ). Dynamické gradace Metheny vyvažuje působivými harmoniemi „varhan“ (nádoby naplněné vodou) anebo nádhernými baladami (podmanivý rytmus závěrečné Spirit of the Air ).
Navzdory své idyličnosti (zlé jazyky hovoří o methenyovské uhlazenosti) plyne studiová nahrávka orchestru ovládaného prostřednictvím kytary, robotických technologií a počítačových softwarů bez výraznějších kontur. Hudba technicky pozoruhodného orchestrionu se nedokáže vrýt pod kůži tolik, jako mnohé výraznější Methenyho počiny.
Skutečnost, že za pulzujícím instrumentálním souborem stojí jediný tvůrce, si posluchač příliš neuvědomuje, i když na mechanický faktor upozorní občasná repetitivnost. Po shlédnutí této efektní a velkolepé show naživo (26. 2., Bratislava) jsem přesvědčený, že úmyslem tvůrců bylo vyvolat údiv, který formou standing ovations ocení návštěvník koncertu. CD (logičtější by snad bylo vydání DVD) má přitom zůstat vzpomínkou na večer, během kterého sledoval vyrovnaný „souboj“ člověka s mechanickým orchestrem.
Body: 2 z 6
