Vydalo nakladatelství Martin, 2008. Druhé opravené a doplněné vydání. ISBN 80-85955-33-4.
Myslím, že jen málokterý český jazzový soubor je pro naši historii tak významný jako Traditional Jazz Studio. Nedávno vyšlo druhé doplněné vydání pozoruhodné knihy Pavla Smetáčka s přiléhavým titulem Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou a 8. listopadu 2009 oslaví soubor 50 let koncertní činnosti. K této příležitosti připravuje České muzeum hudby na pražské Malé Straně profilovou výstavu, která by měla patřit k zásadním akcím veřejné prezentace jazzu po roce 1989 (říjen 2009 – únor 2010). Poskytne přehled nejen historie souboru, ale i vizitky jednotlivých členů v souvislosti s pojmem tradičního jazzu ve druhé polovině 20. století i v současnosti, originální písemné, zvukové a audiovizuální dokumenty, interaktivitu. Bude to jakýsi bohatě strukturovaný jazzový klub v lůně ctihodného muzea. Vraťme se však ke knize.
Pavla Smetáčka, zakladatele, leadra a klarinetistu souboru, netřeba představovat. Jeho brázda v českém hudební poli je sice jiná, nežli u otce, dirigenta Václava Smetáčka, leč i bez nutného historického odstupu se mi jeví stejně hluboká. Kniha samozřejmě může sloužit jako literární databanka hudebních i společenských informací o určitém období českých novodobých dějin (pravděpodobně téměř vyčerpávající přetisk článků z novin, časopisů, brožur a programů, rozhovory publikované v knihách, novinách a časopisech), nicméně je také cenným literárním opusem (poutavě koncipovaná stať „Z vlastního, v převaze pracovního životopisu“, „Provozně-zdvořilostní prolog“). Kniha obsahuje spoustu fotografií, povětšině neznámých, a málo korekturních šotků. Pavel Smetáček je člověk hudebně posvěcený, lidsky opravdový, kritický nejprve k sobě a pak i ke světu, jehož je součástí, sympaticky konzervativní, kterému záleží i na záležitostech, které jsou dnes marginalizovány. Příkladem, který mě asi nejvíce upoutal při četbě jeho knihy, je láska k češtině, jazykovému purismu, k důsledné provázanosti obsahu a formy. Už z tohoto důvodu bych četbu doporučoval nejen veřejnosti, laické i jazzové, ale i novinářům. V předmluvě o něm biskup Václav Malý mimo jiné píše: „… Jeho široký kulturní rozhled neustrnul v určitém bodě poznání, ani nesklouzává do omšelého opakování získaného… Přeji čtenářům…, aby zde našli potěšení a zdařilo se jim proniknout blíže k nitru muže, který je neodmyslitelnou součástí naší kultury.“
Už teď se těším na vzrušující setkání s Traditional Jazz Studiem a živou historií na v úvodu zmíněné výstavě.
Body: 0 z 6
