Pianista Paweł Kaczmarczyk patří k výrazným osobnostem polské jazzové scény. V Evropě si svůj kredit vydobyl zejména na základě nahrávek pro německý label ACT, s novým entusiasmem se pak pustil do dokumentace svých počinů po podpisu smlouvy s agilním košickým vydavatelstvím Hevhetia.
Zatímco v Praze počátkem srpna předvedl hlavně skladby z aktuálního alba Vars & Kaper DeconstructiON, ve svých plánech je již o několik kroků dále: chystá „iniciační“ sólové album, zpracování Paderewského Tatranského alba a snad i spolupráci s houslistou Markem Feldmanem. Na rozdíl od většiny dosavadních nahrávek již často počítá s využitím elektroniky a dýdžejů. „Chci, aby moje muzika mohla v rádiu vystupovat v rovnocenném postavení s ostatní hudbou, a ne jako hudební skanzen,“ říká v rozhovoru pro HARMONII.
Vaše nové album Vars & Kaper DeconstructiON staví na úpravách skladeb slavných autorů filmové hudby a také předznamenává váš nový zájem o práci s elektronikou. Můžete projekt představit? Jedná se o dekonstrukci filmové hudby Henryka Warse a Bronislawa Kapera. Projekt pro mě mnoho znamená, protože spolupracujeme s legendou polského turntablismu DJ Mr. Krime (vlastním jménem Wojciech Długosz, pozn. autora). Jde o spojení akustického tria se scratchi, elektronikou a syntezátory. Myslím, že jde o přelom v mé kariéře, který předznamenává mé následující, tentokrát autorské album. Na desce „dekonstrukcí“ jsem se hodně naučil a mám pocit, že se mi do mé hudby takto daří vnášet nové kontexty.
Jak jste se s DJ Mr. Krime seznámili? Známe se řadu let, i když naše kariéry se vyvíjely paralelně. Náhoda tomu chtěla, že asi před rokem jsem si uvědomil, že se dále nechci zaobírat akustickou hudbou a chci najít jakési porozumění mezi hudbou 30. – 60. let a hudbou současnou. Jazzové publikum stárne a zdá se mi, že elektronika může být pro mladé lidi jistým klíčem k poznání a porozumění jazzu. S DJ Mr. Krime jsme brzy pochopili, že nás toto spojení inspiruje k další práci.
Je takové porozumění mezi elektronikou a jazzem možné? Určitě, celkově vzato se mi zdá, že slovo jazz už je neaktuální, protože to, co se děje nyní s improvizovanou hudbou – různé koláže, experimenty se stylistikou, současnými prvky – vdechuje této hudbě nový život. Díky tomu je zajímavá a má šanci přežít ještě déle. Je to přirozený proces, prostě chci, aby moje muzika byla živá a v rádiu mohla vystupovat v rovnocenném postavení s ostatní hudbou, a ne jako hudební skanzen.
Své pianové trio jste tedy rozšířil o DJ. Jak mezi vámi probíhá komunikace na pódiu? Po natočení první společné desky byla výzvou hlavně příprava koncertů. Na rozdíl od klasického tria musíme dlouho cvičit a připravovat sound, aby na nás mohl DJ živě reagovat na pódiu. Výzva je to i pro zvukaře, protože je to pro ně něco nového, s čím se moc nesetkávají. Elektronické nástroje a scratche se prostě zvučí hůře než akustické zvuky. I proto jsem se dnes chtěl na rozhovor s vámi sejít dříve před koncertem, protože s tímhle projektem zvučení trvá déle; není to jen zkouška a zvukovka, ale celý proces, který je nutno zvládnout, pokud má koncert v pořádku proběhnout.
Vaše Audiofeeling Trio vyniká schopností improvizace. Do jaké míry je možná při spolupráci s DJ? Po pravdě tento projekt se zas tolik nevzdaluje tomu, co jsem dělal doposud, je v něm hodně improvizace a ve skutečnosti na ní staví. I když je samozřejmě hodně promyšlený – pracoval jsem na něm tři roky. Původně mělo jít o jazzový kvintet, ale nakonec je z toho kvartet s dýdžejem, poněvadž jsem měl pocit, že toto obsazení bude na posluchače promlouvat současnějším jazykem. Nechtěl jsem se vracet k hudbě 50. a 60. let. Chtěl jsem sice využít tehdejší melodie, ale zahrát je takovým způsobem, aby je mohl poslouchat někdo, kdo je mým vrstevníkem.
Pro nové album jste si ke zpracování vybral známé i méně známé filmové melodie Henryka Warse a Bronislawa Kapera. Lze hovořit o nějakém klíči k výběru konkrétních skladeb? Když pracuji na projektech jako je tento, většinou nemám předem stanovený klíč k výběru skladeb. V tomto případě si mě skladby našly samy. Nebylo to tak, že bych je nějak speciálně hledal, prostě se nejlépe hodily k jazzové dekonstrukci, k překladu do současného jazyka, s jakým v současné době ponejvíce pracuji.
K nejznámějším skladbám na albu patří proslavený standard Invitation Bronislawa Kapera. Dal by se nějak popsat postup vaší „dekonstrukce“? Osobně vycházím od melodie – zdá se mi, že pokud někdo složil skladbu, pak její síla a působivost se skrývá v melodii. Pak se zaměřuji na struktury, které tuto melodii obklopují, tedy rytmus, groove, harmonii, ale i opakování témat apod. Sestavím skelet melodie, který pak obestřu novými prvky, jakoby novým tělem. Vybuduji něco, co nejlépe konvenuje mému současnému porozumění hudbě.
Podobně jste kdysi postupoval i při úpravách hudby Raye Charlese. To byl podobný proces. Vzal jsem Charlesovu hudbu, která evokovala 60. léta, atmosféru automobilových kin a cadillaců a vnesl do ní své groovy a svoje chápání hudby. Vymyslel jsem si tedy nový přístup k hraní cizí muziky, proto bych se i divil, pokud by to neovlivnilo hraní v mých vlastních formacích, a to i v případě autorské tvorby. Díky tomu na jedné straně hraji trochu toho starého a zapouštím kořeny, ale zároveň tvořím vlastní muziku, na kterou nechci rezignovat, ale dále ji rozvíjet.
Toto je zkrácená verze, kompletní rozhovor v HARMONII 9/2016 (koupit)
