Petr Kalfus / saxofon, Jan Andr / hammond organ, Tomáš Hobzek / bicí nástroje. Nahráno: Sono, Nouzov, 1/2024. Vydáno: 2024. TT: 47:31. 1 CD Amplion Records AMP 202402.
Schválně jsem se neptal, co mysleli pánové názvem Enough Space a na co tedy mají dostatek prostoru, ale zdá se to jasné. V hammondkovém triu s naplno pracujícím, ale záměrně úsporným Janem Andrem (The Track Inspection, D.Y.K., Tonya Graves) má leader Petr Kalfus (též Jazz Dock Orchestra, Concept Art Orchestra, Points, Veronika Vítová) volný rozlet proinvenční a přitom chytlavé melodie i vítaně přehledný, čistý přednes. V rytmickém tandemu s klávesovým basem se jako ryba ve vodě cítí také bubeník Tomáš Hobzek (vlastní kvarteto i Organic Quartet, Soulmates, Marek Novotný), naprosto všestranný, ale zároveň na trochu jinou než kontrabasovou/baskytarovou dynamiku hry dobře adaptovaný z let hraní s Ondřejem Pivcem i Brianem Charettem. Ale přestože rytmika příkladně nahrává leaderovi, spoustu místa mají všichni hráči. Na rozvoji tématu hammondkami i na varhanním sólu je vystavěna například podstatná část skladby Sonicare. Hobzek si zase může dovolit zdobit průzračná aranžmá filigránským „rozdrobením“ rytmu nebo oživovat groovy elegantními vyhrávkami.
Úsporná sestava v souljazzové tradici ovšem neznamená, že by sound působil jednotvárně. Hudba evokuje živým podáním koncert. Ovšem během nahrávání došlo i na drobné, leč zajímavé postprodukční zpestření. V úvodu alba tak slyšíme třeba zvuk „otočený na ruby“, tedy přesněji puštěný pozpátku. Kdysi se tohoto efektu dosahovalo opačným chodem nahraného magnetofonového pásu. Ale nejde tu o samoúčel, z reverzní introdukce se totiž o to zajímavěji, věru akrobaticky, ladným přemetem, vyhoupne téma skladby Akrobat. Stejný fórek pak logicky desku i uzavře, reverzní dohrou poslední skladby Fyziologická matka.
Andr také vynalézavě pracuje s rejstříky varhan. Příkladně v kusu Dějiny světla, kde zvuk opravdu jako kdyby mihotal, evokoval odrazy paprsků na reflexní ploše. Což je v tomto případě vlastně programní: Autor Kalfus se totiž nechal inspirovat vizuálním uměním a věnoval kompozici památce legendárního průkopníka české fotografie Františka Drtikola.
Autorem většiny repertoáru alba je pochopitelně leader. Jeho kompozice spojuje služba nosnému tématu, jinými slovy schopnost vypíchnout podstatu melodického motivu a sympatická „nepotřeba“ nadpočetných not i exhibic. Ovšem spoluhráči také nabídli zdařilé kousky. Hobzek zmíněného Akrobata, věc pozitivně nakažlivou nejen rytmicky, ale také melodicky. Andr pak dodal titulní, uvolněný a vzdušný kus Enough Space. Výjimkou z původního repertoáru alba je teskná balada Utviklingssang od Carly Bley, aranžérsky i provedením dosti blízká autorčině verzi se saxofonistou Andym Sheppardem a basistou Stevem Swallowem. Což má být lichotka. Jen místo piana a baskytary zní hammondky a bicí jen velmi střídmě přiznávají rytmus. Ze všeho nejlépe ovšem atmosféra nahrávky slouží jako pozvánka na klubové koncerty. Přesně tak to má být. Chcete slyšet víc a naživo.
Psáno pro Harmonii 9/2024
