Se saxofonistou a manažerem Jazz Dock Orchestra o lákání zahraničních hostů, big bandech i malých kapelách a blahodárném vlivu stylové všestrannosti.
Jazz Dock Orchestra má rozdělené funkce kapelníků a manažera. Ty jako manažer big bandu máš „na svědomí“ mimo jiné zvaní hostujících hudebníků, je to tak? Je to tak. Řízení big bandu je rozděleno napůl mezi kapelníky Andyho Schofielda a Jana Jiruchu, kteří jsou také hlavními autory původního repertoáru a vedou zkoušky. Já se starám o chod big bandu, mimo jiné domlouvám termíny zkoušek a rozesílám noty. A zkouším také shánět zahraniční hosty. Pokud se dohodneme v orchestru na nějaké velké americké hvězdě, jako byl Kurt Elling, tak samozřejmě s pomocí Jakuba Zitka, který má za léta působení v roli dramaturga klubu Jazz Dock dobré kontakty s managementy a agenturami, které se o slavné muzikanty starají. V případě evropských muzikantů, jako bylo hostování skladatele, aranžéra a saxofonisty Nielse Kleina z Kolína nad Rýnem, využívám často svoje kontakty.
Jasně, čtenáři si možná vybaví tvoje hraní s European Jazz Orchestra právě „pod taktovkou“ Nielse Kleina. Určitě se hodí i tvoje zkušenost ze spolupráce s Edem Partykou. Určitě. Na letošní březen mám například v plánu pozvat rakouského bubeníka a aranžéra Reinholda Schmölzera, který mimo jiné vede ve Vídni vlastní big band. S Reinholdem jsme se seznámili právě v době, kdy jsme oba koncertovali a natáčeli s orchestrem Eda Partyky.
Předběžně a nezávazně, s vědomím, že veličenstvo vir může leccos překazit, jaké další hosty letos pro Jazz Dock Orchestra plánuješ? Především jsme na 11. května pozvali Lizz Wright. V první půli večera by měla Lizz Wright zazpívat s malou partou, ve druhé části s Jazz Dock Orchestra. Na červen máme v plánu koncerty s Richardem Bonou. Pokud vše dobře půjde, proběhnou dvě zkoušky a tři vystoupení. Nejdříve si s Richardem zajedeme na JazzFestu Brno, pak zahrajeme „doma“ v Jazz Docku a nakonec na Jazzinci v Trutnově. A v září by měla dorazit britská pianistka a skladatelka Nikki Iles, s níž se dobře zná Andy Schofield. Nikki Iles nedávno premiérovala nový program s frankfurtským hr-Bigbandem. My jsme s ní měli hrát už někdy před rokem, ale kvůli covidu došlo k posunu. Podobně jako v případě vystoupení s Kurtem Ellingem.
„V Česku dlouho nefungoval stabilní big band,
který by opravdu pravidelně koncertoval.“
Kapelník B-Side Bandu Josef Buchta si onehdy Ellinga pochvaloval jako příjemného a vstřícného chlapíka, nejen jako naprostého profesionála. Jaká byla tvoje zkušenost? Noty dodal už asi měsíc a půl nebo dva měsíce předem. Den před koncertem se zkoušelo s big bandem od devíti od rána. Ve dvě odpoledne dorazil Kurt Elling, který přiletěl večer předtím. Projeli jsme repertoár tuším dvakrát a následujícího dne se hrálo naostro. Repertoár vybíral výhradně Elling, šlo o součást jeho turné po Evropě s různými místními orchestry. Přesněji, několik koncertů odzpíval i s malými partami, ale ze 70 % šlo o bigbandové hraní s pevnou dramaturgií.
Spolupráce s Ellingem byla opravdu úžasná. Přišel ve skvělé náladě, a jak on to umí, svým entuziasmem dostal z big bandu ohromně pozitivní energii. Sám si zkoušku řídil a práce probíhala rychle a účelně, protože měl vše detailně promyšlené.
Jistě generalizuji, a ne, že by to neuměli i místní, ale tohle bývá schopnost snad většiny amerických muzikantů. Nikdy se netváří otráveně, pracují naplno a doslova z nich vyzařuje radost, že se mohou živit muzikou… Já mohu potvrdit, že úplně stejný pozitivní pocit jsme měli třeba ze spolupráce s Benem Wendelem. Naprostá profesionalita a ohromná euforie zároveň.
Profesionalitou se může chlubit i Jazz Dock Orchestra. Možnost pravidelného zkoušení a hraní je v případě nekomerčního big bandu, který nehraje „plesy“, ohromný dar, že? Nic z toho by samozřejmě nešlo bez Jazz Docku a bez grantové podpory. Máme určitý budget na provoz Jazz Dock Orchestra, a když v rozpočtu něco zbyde, dá nám Kuba Zitko pokyn, že můžeme oslovit nějakého zahraničního muzikanta. (smích)
Česká scéna dříve trochu trpěla tím, že na ní dlouhou dobu nefungoval stabilní big band, který by opravdu pravidelně koncertoval. Snad kromě Concept Art Orchestra, který je ale postaven na trochu jiném principu. Nebyl jsem sám, kdo toužil po pravidelném hraní s velkým formátem. A Jakub Zitko spolu s Vladimírem Ledererem (majitel Jazz Docku, pozn. aut.) nám v podobě rezidence, kdy můžeme vystupovat v plus minus stejném obsazení každé třetí pondělí v měsíci, tuhle radost umožnil. Díky rezidenci může big band soustavně tvořit a za tři roky máme ve složce snad 200 přehraných kusů.
Zároveň se ale orchestr snaží být aktivní i mimo rezidenci, už ses zmínil o JazzFestu Brno a Jazzinci. Chystáte další výjezdy? Další zajímavé hraní mimo Jazz Dock nás čeká například 24. června s Emilem Viklickým na festivalu Smetanova Litomyšl, kde bychom měli premiérovat melodram, který Emil připravil pro Jazz at Lincoln Center Orchestra. V New Yorku se provedení melodramu posunulo kvůli covidu až na říjen, a tak světová premiéra vlastně proběhne v Česku, v Litomyšli a s Jazz Dock Orchestra.
Uvažujete s Jazz Dock Orchestra také o vydání desky? Uvažujeme, ale zatím jen jako o dlouhodobém plánu. Mohla by vyjít koncem roku 2022 nebo v průběhu roku 2023. Měla by být zcela autorská a pochopitelně ji chceme točit živě v Jazz Docku.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII II/2022.
