Písně z opačného konce mocnářství

Anthology of Hungarian Folk Music 7

Různí interpreti. Booklet 208 s. (distribuce Panther).

Nelze než závidět: o tak rozsáhlé edici nahrávek lidového zpěvu a hudby, zachycující na snímcích pořízených během osmdesáti let dvacátého století interprety narozené v rozmezí více než stoletém, si u nás můžeme nechat jen zdát. Jde o završení rozsáhlého projektu, v Maďarsku nikoliv prvního. Antologie maďarské lidové hudby nás přivádí do světa, jaký známe například z románů Josepha Rotha – až na samou východní hranici rakousko-uherské monarchie.

Historie této úctyhodné ediční řady ukazuje, že ani v Budapešti nešlo vše tak docela bez problémů. Počátky projektu sahají tři desítky let zpět, kdy vyšel první soubor pěti dlouhohrajících desek s tradiční taneční hudbou. Další záznamy ze severu země, z Plání a z Podunají, následovaly v letech 1986 až 1992. Dvojice kompletů z oblasti Transylvánie ale vyšla na půltuctu audiokazet v Muzikologickém institutu v devadesátých letech, z plánovaných knižních publikací k jednotlivým celkům se vydání dočkala pouze jediná.

Teprve letos se celý projekt konečně dočkal završení. Čtyřdílný set z produkce Hungaratonu dokumentuje maďarskou lidovou hudbu Moldávie a Bukoviny (obě území dnes na rozhraní Ukrajiny a Rumunska). Z toho dvě CD přinášejí moldavské světské písně vybrané Máriou Domokos , další album obsahuje světské písně z Bukoviny vybrané Istvánem Némethem , a poslední disk představuje duchovní zpěvy z obou oblastí. Edici doplňuje masivní booklet s historickým komentářem, rejstříky a transkripcemi textů.

O tom, kdo vlastně jsou moldavští csangós , jejichž hlas a hudbu tady slyšíme, existuje několik teorií. Podle jedné jde o Maďary, kteří v devátém století jaksi nedošli až do Maďarska, podle jiných jde o potomky hraničářů ze 13. století. Svou roli sehráli v jejich dějinách i husitští přistěhovalci v 16. století a několikeré další migrační vlny. Historie bukovinských csangós se zdá být méně mlžná. Odvíjí se především od plánovitého osídlení Bukoviny nejrůznějšími etnickými skupinami, včetně szekélů tureckého původu, v průběhu 18. století. O to komplikovanější byl ale jejich další osud: v devatenáctém století se částečně vraceli zpět blíže k Dunaji, stěhovali se do Rumunska i do Ameriky.

Existence csangós v rumunském kontextu pak byla významně ztížena zákazem používání maďarštiny. Jazyk byl udržován spíše v domáckém, tedy především ženském prostředí – samozřejmě spolu s písněmi, jejichž kořeny sahají mnohdy až do středověku. Naopak instrumentální složka prozrazuje výrazně mladší vliv rumunské lidové hudby, patrně importovaný muži, vracejícími se „ze světa“.

Sedm nejvzácnějších nahrávek pořídil Zoltán Kodály na Bukovině již v roce 1914. Mimo jiné jde o nářek Panonie čelí strašlivé zkáze v podání nejstaršího interpreta sedmého dílu antologie Gergelyho Turbuka z Hadikfalvy, který se narodil roku 1842. Komplet obsahuje i několik snímků (Pátria felvételekre ) z května 1938, jejichž nahrávání se účastnil Béla Bartók. Vydány byly později bez uvedení jmen interpretek, protože těm hrozilo v Rumunsku uvěznění za vyprávění a zpěv v maďarštině. Nejmladší generaci reprezentuje Paulina Orban Antalné Farkas z Klésze (nar.1967) pohřební písní Ach ty světe, jsi jed skrytý v medu.

V početných záznamech moldavské hudby je pouze pět instrumentálních kousků, na nahrávkách z Bukoviny tvoří slabou třetinu a mezi duchovními písněmi najdeme jen jediné klarinetové sólo. Nejrozsáhlejší ansámbl zde tvoří duo houslí s kobzou, zbytek muziky obstarávají sólové píšťaly, housle či klarinet; vokální snímky jsou obdobně zvukově strohé.

Tak prostý sound, v němž občasný nástup druhého hlasu působí téměř jako spectorovská zvuková stěna, lze nejlépe poslouchat za pomoci bookletu s anglickými překlady. Můžeme přitom srovnávat varianty pořízené v různých místech a dekádách, zaznamenáme opakující se motivy, překvapivé obraty i bizarní kontrasty, když například v jedné písní zpěvák naříká, že musí do světa, opustit svůj milovaný domov, a v jiné zase prosí Boha, aby mu z téže vsi dal odejít pokud možno někam hodně daleko.

Moldavská dívka nám slovy „spravedlivý Bože, koho mi dáš, abych s ním odešla do Vídně“ připomene, že z opačného směru směřovaly tamtéž venkovské dívky z celých Čech i Moravy – pokud ovšem zrovna nenavazovaly známost s maďarskými husary. Svým způsobem jsou to koneckonců naše rakousko-uherské lidové písničky; podobné nahrávky osamělých hlasů lidových zpěváků a jednoduché instrumentace ostatně najdeme i v našich archivech v hojném počtu. Vedle určitých hudebních odlišností je tu vlastně jen jeden jediný rozdíl: nemůžeme si je totiž – na rozdíl od hudby z Moldavska, Bukoviny a mnoha dalších oblastí – koupit na CD.