Mít možnost popovídat si s Jiřím Plockem a jeho přítelem, legendárním folkloristou z Českého rozhlasu Brno Jaromírem Nečasem o kopaničářské hudbě a o tom, jak pan Nečas chodil na víno s básníkem Janem Skácelem, pochopíte proč Jiří s Jitkou Šuranskou natočili tak z duše vytrysklé hudecké album a proč není v OSE. A proč to panu Nečasovi i v třiaosmdesáti letech v písničce Už je dzeň zpívá jako málokomu. A proč Jiří Plocek, zakladatel Teagrassu, vyměnil mandolínu za housle. Nebo stačí pouze poslouchat a věřit mu, že tak osobně pojatou muziku ještě nikdy nenatočil.
V bookletu píše, že popudem mu k tomu byla účast na spontánním společném hraní hudecké hudby na Horňácku, se vší její „syrovostí ve výrazu, vysokou mírou improvizace a přímočarou poctivostí.“ Kdo ho ale zná, ví, že k moravské kultuře vždycky přistupoval spíš pocitově než folkloristicky, že ať už jako hudebník či nakladatel se považoval především za služebníka moravské lidové muziky, ne za otroka vydavatelů a hitparád.
Třináct lidových písniček s Jitkou Šuranskou – jinak klasicky vzdělanou členkou zlínské filharmonie – a mnoha hosty (Roman Dostál od Oborohu, Petr Surý, Luboš Malina) přehrávají jakoby od boku, z okamžitého popudu, neobyčejně jednoduše a čistě. Jak Jiří říká, „nejdůležitější je vnitřní postoj, co ze sebe pustíš, a ruce už podle toho začnou fungovat samy.“ A co je hlavní, po stejném chodníčku se s ním – i v rámci koncertní Hudecké úderky – vydala i o desítky let mladší Jitka Šuranská, s hlasem od Pánaboha, zapomínající, co ji o lidové hudbě na konzervatoři učili.
V době, kdy se zakabonění a nepoučitelní folkloristé přou se stařečky a mladá generace uvádí moravské lidovky do bigbítu, připomíná tohle vesnicky čisté album pověstný Skácelův strom, „jenž nechtěl být ničím jiným než krásným stromem.“ Takový, kterému básník záviděl: „Úplně všechno. Listí, haluze, vítr, hudbu i kulatá léta. Byl totiž výraznější než já.“
Vydavatel: Indies Records
Stopáž: 34:27
EAN: 8595026626423
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
