Vysoké procento hudby, která nás obklopuje, má své kořeny na Jihu Spojených států: přinejmenším jazz, rock, country a folk. Z toho pak nutně vzniká poněkud zkreslený dojem o hudební geografii severoamerického kontinentu. Přitom i oblasti méně obehrané, než jsou mississippská Delta, Appalačské hory či louisianské močály, oblasti, v nichž svým způsobem jsou oni přísloveční kartografičtí lvi, mohou mít svoji – možná docela zajímavou – hudbu. Koneckonců určité jméno, byť skromnější, má mezi příznivci americké lidové hudby už nějakou dobu například pohoří Ozark a v posledních letech prudce stoupá kurs kanadské oblasti Cape Breton.
Mezi folkovými nadšenci ale už od počátku revivalu existovala sympatická vrstva, která se vždycky snažila dostat se pokud možno co nejblíže k těmto kořenům. Je totiž evidentní, že mnohé z toho, co jaksi samozřejmě považujeme za lidovou muziku, už tak docela lidové není: mnohdy jde o spíše lidovkovou záležitost či svého druhu popík, jejichž prehistorie stojí za poznání. A právě této hudbě, tedy nejtradičnějším vrstvám zdánlivě již známých oblastí, případně hudebním regionům dosud nevytěženým, je věnována samostatná rounderovská ediční řada North American Traditions Series.
Nahrávky jsou výsledkem mnohdy letité práce v terénu, důkladného studia hudebních tradic dané oblasti a rozsáhlých sessionů s lidovými hudebníky. Podobné věci bývaly samozřejmě v katalogu Rounder Records (u nás Classic) od samého začátku, nicméně současnost jim možná popřává poněkud více sluchu, snad proto, že permanentní touha po novinkách může občas prospět i docela archaickým záležitostem. Tento zájem se ovšem pořád měří v téměř neviditelných prodejních cifrách, nicméně firma, která již přes třicet let funguje pouze a jenom v oblasti takzvaných menšinových žánrů, propracovává se s nimi k prestižním oceněním a podobné sebevražedné projekty si už s úspěchem vyzkoušela, si může trumfnout i na obchodování s totálně neprodejným artiklem.
Lidem, kteří s nadšením berou stepující fiddlerku Natálii MacMaster , je totiž možno hned strčit pod nos něco ještě onačejšího – třeba album jejího strýčka Buddyho nebo nahrávky Theresy Morrison , alba Joe Cormiera , Willieho Kenedyho , Joe MacLeana nebo Donalda MacLellana , případně soubornou, zatím dvoudílnou kolekci.
Těm, kteří začínají být přesvědčeni, že je hudba z bluegrassového státu Kentucky už stěží něčím překvapí, lze vytřít sluch titulem Buddyho Thomase , Paula Smithe , Rogera Coopera , případně alby J. P. a Annadeene Fraleyových a jejich dcery Danielle ze severovýchodu státu modré trávy. A banjisté se mohou vrátit do předscruggsovských časů s Roscoe Holcombem , Buellem Kazee a dalšími na albu.
Samostatná třídílná kolekce mapuje fiddlerské tradice ozarkského pohoří, alba Lonnieho Robertsona a Freda Stonekinga muziku z Missouri, Owen „Snake“ Chapman reprezentuje archaické styly appalačského stylu. Ze zcela jiného konce představuje americkou tradiční hudbu jeden z mála, kteří v rámci folkového revivalu reprezentovali skutečně kovbojský folklor, Glenn Ohrlin , a z oblasti již zcela za vžitým hudebním obzorem pochází Dwight Lamb s houslemi a tahací harmonikou z Velkých plání.
S přívětivě zpátečnickým duchem celé ediční řady koresponduje dětský titul The Land of Yahoe: Children's Entertainments from the Days Before Television , tedy dětská zábava v časech předtelevizních. Koneckonců, ohlédneme-li se po celé North American Traditions Series , zjistíme, že tato hudba pochází nejen z předtelevizních či předrádiových časů, ale vpodstatě z dob předkytarových. Proto také drtivou většinu tvoří nahrávky houslistů. To plně odpovídá tomu, jak vypadal autentický hudební folklor před masivním nástupem kytary v meziválečném období. V některých oblastech byl tento stav zachován dodnes, jindy byl překryt mladšími vrstvami.
Posluchač se musí prokousat hodinami reelů, valčíků, hornpipes, quadrill a šotyšů s povětšinou velice třeskutými názvy, zahanbujícími i toho nejkreativnějšího alternativce: Každého oblíbená , Sněhová bouře , Dědečku, kouše tvůj pes? , Ústřicové děvče , Faraon , Vlci vyjí , Hamiltonské železárny apod. Ozývají se tu výrazné hudební vlivy nejrůznějších evropských národů, vedle obvyklých francouzských, skotských či irských také skandinávské a německé. Obecně lze konstatovat podstatně nižší podíl černošské hudby, než na jaký jsme zvyklí z bluegrassu a koneckonců i z country.
Jako obvykle lze na konec připojit už jen přání, aby se podobné edice, zpracovávající stejně solidním způsobem třeba heligonkáře, citeristy či hudbu německých obyvatel pohraničních oblastí a další muziku nacházející se mimo folklorní mainstream, dočkala alespoň naše vnoučata.
