Al Schmitt začínal svoji kariéru jako obyčejný zvukař. Během svého života zažil vše od mono nahrávání do matric až po nejnovější mnohastopové digitální záznamy současnosti. V roce 1997 byl uveden do zvukařské síně slávy za produkci, natočení a mixování více než 150 zlatých a platinových alb.
Rodák z Brooklynu by se dal nazývat dítětem studia – jeho strýci patřilo první nezávislé nahrávací studio v New York City Harry Schmitt's Recording. Koncem třicátých let, kdy mu bylo teprve šest let, tam malý Al trávil mnoho času a potkával zde Binga Crosbyho, Orsona Wellese, nebo Andrews Sisters, své triky mu tu prozradil i pianista Art Tatum. Sledoval, jak se nahrává big band na jeden mikrofon: „Neustále někoho přesazovali, dokud nebyl zvuk dokonale vyvážený. A taky si museli všichni zout boty, aby nebylo slyšet dupání do rytmu. A jak jsem tam tak postával, všímal jsem si, kdo z nich má děravé ponožky.“ V 50. roce mu strýc sehnal místo v malém studiu Apex Recording, kde začal pracovat pod dohledem Tom Dowda. Po třech měsících, kdy se zaučoval na demo nahrávkách většinou jen zpěvu s pianem, čekal v sobotu na „pana Mercera“, že s ním natočí nějaké další demo. Když se otevřely dveře výtahu a začali vystupovat hudebníci s nástroji, začal pochybovat, že se jedná o demo. Svého šéfa se však nedovolal. Šlo o nahrávání Orchestru Duka Ellingtona pro Mercer Records, což byl label Ellingtonova syna Mercera a Leonarda Feathera. „Neměl jsem čas se z celé té situace stresovat. Duke nemohl kvůli smlouvě s Columbia Records hrát na piano, takže seděl vedle mne a uklidňoval mě. Na piano hrál Billy Strayhorn, “ vzpomíná Al. Koncem padesátých let se Schmitt přestěhoval na západní pobřeží do Los Angeles, kde začal pracovat pro Radio Recorders. Zde společně s kolegou Bonesem Howem získal v roce 1958 svojí první Grammy za Maciniho nahrávku Music from Peter Gunn . Když RCA otevírala svoje vlastní studio, stal se Al Schmitt jeho prvním zvukařem. Od roku 1963 se stal také producentem. „Producenti si mě zpravidla objednali, pak přišli do studia a pořád někam telefonovali, nebo se ani neukázali. Veškerá práce pak zbyla na mne, tak jsem si řekl: Proč to mám všechno dělat já, když peníze a slávu má někdo jiný?“ V té době měl producent na starosti osm až deset interpretů, se kterými natáčel dvě až tři alba ročně, takže Schmitt trávil čas ve studiu nepřetržitě. Natáčel například se Samem Cookem , s tehdy populární skupinou Astronauts , nebo s kytaristou Duane Eddym . V roce 1967 dostal příležitost produkovat jednu nejdůležitějších rockových skupin květinového období Jefferson Airplane, v jejíž hudbě se propojoval vliv blues, rocku i folku. Schmitt s nimi natočil čtyři alba. „Byla to moje první zkušenost s vícestopým nahráváním. Písničku, kterou jsem byl předtím zvyklý točit maximálně několik hodin, jsme nyní točili týden. Navíc jsem byl zvyklý, že interpreti chodili do studia připraveni, ale tady to byl happening od začátku do konce.“ V roce 1967 se stal nezávislým producentem. „Můj stálý plat byl 17500 dolarů ročně, a za úspěšné nahrávky jsem mohl získat navíc 5000 dolarů. To byl strop. Společnosti ale vydělávaly spousty peněz. V současnosti může mít producent až 5% z desky, takže si může vydělat slušné peníze. Na druhou stranu mohou být peníze i nevýhodou – rozpočet ve statisících dolarů vytváří na všechny obrovský tlak a ve vedení společností teď stojí ekonomové, a ne kreativní lidé.“
V 60. letech nemohl kvůli odborům při natáčení působit jako producent a zvukař zároveň. Proto se ke zvukařině vrátil až v 70. letech, kdy získal Grammy za album George Bensona Breezing (šest z osmi skladeb bylo nahráno na první pokus!) a za album Aja skupiny Steely Dan (považované za zvukařsky nejlepší album všech dob). Následovala série alb zpěváka Al Jarreaua We Got By, Glow, Look to the Rainbow a All Fly Home . V roce 1982 získal další Grammy za desku Toto IV a natáčel s umělci různých žánrů, jako byli například Michael Franks, Larry Carlton, Kenny Rogers, Kenny G, George Benson, Dr. John a mnoho dalších. V 90. letech stále vitální, a zaměstnanější než kdy jindy, opět spojil Schmitt obě svoje profese při nahrávání s Frankem Sinatrou, Bobem Jamesem, Dianou Ross, Joe Samplem, Diane Schuur, Barbrou Streisand, Dianou Krall či Celine Dion a získal další Grammy za album Unforgettable s Natalií Cole a za Q's Jook Joint Quincy Jonese .
