Mužem, který se podepsal na Hancockově úspěchu v následující dekádě je producent Bill Laswell. Pro Laswella je hudba univerzálním jazykem, což dokazuje jeho časté spojování hudebníků z různých koutů světa. Jeho tvůrčí krédo zní: „Hudebníci – to nejsou nástroje, a dělat desky – to neznamená jen mít a ovládat technické vybavení. Vše záleží na lidech, nápadech a vyjádření pocitů.“
Rodák z Detroitu začínal jako basista funkových kapel, kde získal velkou znalost a lásku k černošské hudbě. Po přesídlení na Manhattan v 70. letech se stal vůdčí osobností volného sdružení hudebníků a producentů známého pod názvem Material . Pod hlavičkou Materialu odstartovalo svoji kariéru několik výrazných talentů. Zdá se to neuvěřitelné, ale na jedné z prvních nahrávek Materialu se například vedle sebe objevila pozdější popová diva Whitney Houston spolu s free jazzovým saxofonistou Archie Sheppem . Rozmanitá produkce ovlivněná hnutím „new Africa“ dovedla v roce 1982 Laswella až ke spolupráci s Hancockem na skladbě Rock-It, která se stala nejprodávanějším instrumentálním singlem všech dob. Společnou prací pak vzniklo album Future Shock , jež Hancockovu hudbu posunulo k současnějšímu zvuku hip-hopu. S Hancockem Laswell vyprodukoval ještě tři alba: Sound-System, Perfect Machine a Village Life . Díky jejich úspěchům se nebývale zvýšil zájem o Laswellovu produkci, a tak brzy následovalo natáčení sólového alba Micka Jaggera (She's The Boss ), nebo spolupráce s Peterem Gabrielem a Laurie Anderson . Mimoto byl Laswell stále aktivním hudebníkem, účastnil se natáčení s artpopovou skupinou Golden Palominos nebo koncertního turné heavymetal-jazzové superskupiny Last Exit .
Laswell měl cit pro spojení hudebníků z odlišných hudebních žánrů. Tak se například při natáčení artmetalového projektu Public Image Limited sešli bývalý rockový bubeník skupiny Cream Ginger Baker s jazzovým bubenickým guruem Tony Williamsem , japonským klávesistou Ryuichi Sakamotem , indickým houslistou Lakshminarayanou Shankarem a s kytaristy Nickym Skopelitisem a Stevem Vaiem . Vznikl tak propletenec intelektuálně i vnitřně propojených jedinečných talentů. Na klasickém albu Seven Souls od Material z 89. roku Laswell propojil recitaci temného Burroughsova textu s kombinací indické hudby a jazzu. V 90. letech se Laswellův zájem upřel na Africkou hudbu a jeho zvukové záznamy gnawanské hudby z Marakéše, nebo mandinské a fulanské hudby z Gambie patří mezi nejlepší etnické nahrávky. Počátkem 90. let také založil vlastní vydavatelství Axiom, jehož produkce je velmi rozmanitá. Prvním projektem byla nahrávka úžasného písňového cyklu The Dark Fire tureckého hráče na oud Talipa Ozkana , následovalo album indických rag v Shankarově podání. Perlou mezi jeho nahrávkami je například album kytaristy Sonny Sharrocka Ask the Ages natočené s bubeníkem Elvinem Jonesem, saxofonistou Pharoah Sandersem a mladičkým basistou Charnettem Moffettem. Laswellův záběr byl v 90. letech velmi široký. Spolupracoval i s evropskými vydavateli, jako byla společnost CMP, pro kterou vyprodukoval několik projektů. Jejich kvalita však byla různorodá.
V Laswelově produkci se vzápětí začal projevovat vliv ambientní hudby, a tak vznikla i tři jeho slavná alba s dubovými remixy skladeb jamajského krále reggae Boba Marleyho, davisovské album Panthalassa a remix Santanových alb ze 70. let Illuminations a Love Devotion and Surrender . Zde měl k dispozici původní vícestopé nahrávky, z jejichž částí vytvořil nové segmenty a pospojoval je ambientní hudbou. Výsledkem jsou pozoruhodné hudební plochy, které představují Laswellův pohled na tvorbu těchto tří velkých osobností.
Laswell patří mezi nejzajímavější a nejinspirativnější producenty posledních dvaceti let. Na rozdíl od jiných svých kolegů se neřídí zavedenými pravidly, ale především svým hudebním instinktem. Ten ho často vede k netradičním spojením: rock tmelí s mixážemi dýdžejů, tabla mixuje s reggae, ambientní hudbu se šumy generátorů nebo jazz s marockou hudbou. A vždy z toho vyjde osobitý výsledek.
