Společným úspěšným jmenovatelem obou producentů tohoto dílu je kariéra Herbieho Hancocka. Zatímco Bill Laswell ovlivnil Hancockovu tvorbu let osmdesátých, David Rubinson s ním spolupracoval v 70. letech a může být pyšný především na album Headhunters, jež odstartovalo úspěšnou sérii Hancockových nahrávek 70. let (Thrust, Death Wish, Man-Child, Secrets, Sunlight, Monsters atd.), a které svou nebývale lehkou směsí rocku, jazzu a funku výrazně ovlivnilo vývoj jazzu v 70. letech a přitáhlo k tomuto žánru mladé publikum.
Rubinson se k produkci desek dostal prostřednictvím divadla. Začínal v Brooklynu jako kulisák a osvětlovač, později se pokoušel o vlastní divadelní produkci. Mimoto ale projevoval zájem o hudbu, a přes různé peripetie pracoval v letech 1964 až 1969 jako producent v Columbia Records, kde měl na starost skupiny Moby Grape, The Chambers Brothers nebo bluesmana Taj Mahala . Jeho prvními nahrávkami však byly záznamy muzikálů z Broadwaye i z menších divadel, což byla práce rozhodně ne jednoduchá, neboť bylo vše – sólisté i orchestr – nutno snímat najednou. A bylo třeba se orientovat v partituře a operativně na místě řešit vzniklé problémy. Vzápětí se Rubinson ve své produkční práci zaměřil na jazz a rock, a tak jeho spolupráce s Bobby Womackem, Herbie Hancockem, Santanou nebo Pointer Sisters vyplynula vcelku logicky. Když odešel od Columbie, přestěhoval se z New Yorku do San Franciska a tam se spojil s impresáriem mnoha významných kapel Billem Grahamem, s nímž sice založil Fillmore Corp. , nicméně po čase se s Grahamem rozešel a rozjel vlastní promotérské společnosti David Rubinson and Friends a Adamsdad Management . V roce 1976 se mu podařilo postavit v San Francisku první plně automatizované nahrávací studio na světě, nazvané Automatt . Vzniklo tu mnoho vynikajících alb včetně Hancockových Secrets, Monsters nebo V.S.O.P .
Rubinsonovo zběsilé pracovní nasazení však vedlo až k infarktu v roce 1982, po kterém se rozhodl zanechat psychicky i fyzicky náročné práce hudebního producenta a v roce 1985 ukončil činnost i svého studia. Přesto vzpomíná na svá producentská léta s nostalgií: „Být producentem, to bylo jako být režisérem filmu. Někdy bylo potřeba složit skladbu, jindy napsat aranžmá. To všechno jsem se naučil při svých začátcích v demo studiích v New Yorku. Při produkci popu musíte neustále myslet na specifické publikum, pokoušíte se dělat umění, ale prvotní je komerční úspěch. Když produkujete jazz, snažíte se zachytit umělecký výraz v dané chvíli a na komerční úspěch při tom nehledíte. V jazzu jde o přirozenost. Jak řekl Wayne Shorter: Kompozice je jen zpomalená improvizace.“
