Především pro svůj rychlopalný bebopový styl se stal Petr Zelenka zpestřením každého koncertu či jamu v polovině 90. let. Ty časy už jsou ale dávno pryč: prominentní český kytarista se v poslední době obklopuje komunitou mladých hudebníků, kteří se nebojí experimentovat a pohybují se směle ve vodách volné improvizace. „Cesta zpět už neexistuje, k jazzovému mainstreamu se už těžko vrátím,“ předvídá dnes kytarista.
Když v roce 2008 vydal své ještě relativně standardní album Memory Flash (se svými někdejšími francouzskými spoluhráči), bylo kritikou sice velmi dobře přijato, bylo však znát, že je spíše uzavřením jedné etapy: tečkou za Zelenkovým pětiletým působením v Paříži. Sám po návratu do Prahy pozoroval na jazzové scéně změnu „Muzikanti jezdili více než dřív do zahraničí a tyhle vlivy se promítaly i do jejich tvorby. Nejpatrnější to bylo asi v tom, že se tu najednou mnohem více skládalo.“ Jeho první kvarteto po návratu (s Marcelem Bártou, Jaromírem Honzákem a Tomášem Hobzekem) fungovalo rok a půl. „Po čase jsem zjistil, že tradiční nástrojové složení už mě neinspiruje a potřebuji dělat něco nového,“ vysvětluje Zelenka.
Také následující krátce existující trio s Danielem Šoltisem a Rasťo Uhríkem dnes považuje spíše za intermezzo na cestě k volnějšímu hudebnímu vyjádření. Po koncertě a zkouškách s ryze improvizačním Projektem Z měl za to, že trio s basou a bicími je pro něj už příliš tradiční.
KREATIVNÍ KLIMA
„Oči mi otevřely zahraniční workshopy – v Kanadě, Norsku nebo Rakousku. A taky hudební klima, které tu v té době panovalo: s volnou improvizací začal koketovat klavírista Vojtěch Procházka ve svém norském triu, podobné to bylo z Vertigem. Ty vlivy se valily ze všech stran,“ vzpomíná Zelenka. V kanadském Banffu jej inspiroval španělský flétnista Rodrigo Parejo , se kterým dal následně dohromady Projekt Z – velmi netradiční sestavu bez basy (jde o kvarteto s Marcelem Bártou na saxofony a Danielem Šoltisem na bicí). Nezůstalo však jen u upuštění od basové linky, inspirován zahraničními lektory chtěl dát nástrojům jinou než jejich tradiční roli. „Proč by nemohly bicí hrát melodii? Proč by kytara nemohla hrát roli bicích? Nechtěl jsem ustrnout v běžných rolích jednotlivých nástrojů,“ říká kytarista.
Absentující basu se podle svých slov ale nesnažil záměrně nijak nahrazovat. Experimentoval tak například s tématy, které mají pouze melodii a rytmus. „Zkoušeli jsme experimentovat se zvukem, kde basová linka zcela chybí a žádná harmonie se buď nevyjadřuje, nebo je pouze pociťovaná. Časem jsme zjistili, že pokud bicí naladíme specifickým způsobem, tak mohou v celku doplnit chybějící basovou frekvenci.“
ZAHRÁT SI V LESE
První album Projektu Z vyšlo v červnu (recenze v čísle 10/2011). „V případě kapely složené ze silných hudebních individualit je tendence k určitému pnutí na stylové a aranžérské rovině zřejmě zkrátka nevyhnutelná, zároveň si tak ale lze na jedné nahrávce užít například kontrast mezi poněkud chladně introvertním Bártovým stylem a expresivním projevem energického Pareja, Zelenkovo zvukové hledačství (včetně preparací kytary) nebo Šoltisovu univerzálnost. Každopádně to (na rozdíl od jiných zdejších jazzových uskupení) v této kapele kypí životem,“ napsal o něm v Harmonii Jan Faix.
Skladby pro novou desku vznikaly o poznání jinak, než v Zelenkových tradičnějších sestavách, často jen na základě mlhavých črt, které skupina dále přetvářela na zkouškách. „Zjistil jsem, že systém nedodělaných nápadů funguje v této kapele nejlépe. Stačí přinést jen úryvek melodie nebo basovou linku, na jejichž základě písnička vznikne.“ Na takový postup nejsou dosud čeští jazzmani moc zvyklí. „Často přečtou z listu partituru, zahrají na ni sólo a jdou ze zkoušky domů bez toho, aby do hudby sami něco vložili. Naštěstí jsem našel muzikanty, kteří chtějí také něčím přispět.“
Takoví muzikanti musí být vnímavější, než je běžné. „Klade to nároky na otevřenost a také na technickou zručnost a odvahu. Člověk se musí naučit novým instrumentálním technikám, saxofonista například používá alikvotní tóny a přefuky, které by mu v mainstreamovém kontextu přišly nepatřičné,“ vysvětluje Zelenka.
Zdá se, že Petru Zelenkovi svědčí i nová scéna v Kavárně Potrvá v Praze-Dejvicích. „Vznikla zde experimentální série Improvising (Ob)sessions. Jejím názvem jsme se chtěli odpoutat od tradičních nálepek jako free-jazz nebo volná improvizace.“ Každý měsíc tady probíhají improvizační sessions se spřízněnými českými i zahraničními muzikanty. Mimoto Projekt Z v listopadu a prosinci vyjede na koncerty do Francie a Belgie a kytarista na dvou koncertech v Praze a Ostravě doplní řady už zavedeného, avšak v poslední době výrazněji improvizačně rozvolněného Vertiga. Jak sám ale říká, zdaleka to není konec. „Chtěl bych se více napojit na samu podstatu hudby – na jiných místech, pro jiné lidi, s jiným záměrem. Proč třeba nezkusit koncerty v lese?“. Vypadá to, že z téhle strany českého jazzového spektra nebude o překvapení nouze.
