Ralph Towner – klasická, dvanáctistranná a barytonová kytara, Paolo Fresu – trubka, křídlovka. Nahráno: 10/2008. Vydáno 2009. TT: 58:09. 1 CD ECM 2085 (distribuce 2HP Production).
Už dlouho jazzové hudbě prospívá míšení jazyků, konfrontace příslušníků různých národů. Z ostrovní Sardinie zaznívá v posledních letech stále nepřeslechnutelněji trubka a křídlovka Paola Fresu (1961) a zdá se, že bylo jen otázkou času, kdy jej přizve ke společnému dílu kytarista Ralph Towner , vůdčí osobnost skupiny Oregon, žijící již více než deset let v Itálii.
Už před ním se Fresu účastnil mezinárodních projektů Richarda Galliana, Carly Bley, Sheily Jordan, Gila Evanse, Gerryho Mulligana, Triloka Gurtu a mnoha dalších a pokud jde o souznění jeho nástrojů s kytarou, může se pochlubit dvěma alby, na nichž je jeho partnerem Nguyên-Leê, narozený v Paříži vietnamským rodičům, hojně vystupující po celém světě včetně USA.
Jistá zkušenost s tandemem v nevšedním nástrojovém obsazení tu tedy na samém sklonku minulého tisíciletí byla. Také však obeznámení s hudbou Ralpha Townera, když se s ním setkal už před 15 lety na jednom festivalu na Sardinii. Towner složil na zakázku hudbu, kterou pak provedl soubor, jehož členem byl i Fresu. Ralph si jej prý tenkrát uložil do paměti s poznámkou: trumpetista s opravdovým smyslem pro melodii.
Tuto událost si umělci připomínají hned po úvodní skladbě Wistful Thinking (dříve na desce Open Letter ) onou historickou Punta Giara . V ní dosahuje Fresu zvláštního efektu zdvojením melodie, jednou s dusítkem, jednou open. Ostatně hra se sordinou je jeho častým způsobem vyjádření, vždy zní příjemně a vkusně. Po titulní Chiaroscuro Towner poprvé předvádí možnosti barytonové kytary, kterou poznal už před třemi lety díky kytarovému triu MGT (Wolfgang Muthspiel, Slava Grigoryan, Towner), v němž ji s konfekčním nástrojem střídá druhý z trojice. Větší korpus umožňuje dobře znělé hlubší ladění (zde o kvintu – bývá různé), nejprve v sólovém čísle Sacred Place , pak s křídlovkou v Doubled Up a v repríze prve zmíněné, zde již v duu. Následuje nejdelší skladba alba, Zephyr , známá z dávného alba skupiny Oregon, Ecotopia (1987), s dlouhou sólovou pasáží kytary, jak jsme uvykli poslouchat Townerův vysoce originální styl na dřívějších titulech.
Na to, že je Paolo Fresu jinak velmi plodným skladatelem, zůstává na snímku Chiaroscuro dosti v Townerově stínu, jenž dodal sedm z deseti skladeb. Dvě závěrečné kompozice, Two Miniatures a Postlude , jsou společné, vytvořené spontánně a v repertoáru Oregonu označované jako „free pieces“. Ze zbytku světa si umělci vybrali kultovní Blue in Green , kterou Towner ovšem nahrál už předtím v jiném duu, s Garym Burtonem. V nové verzi je tempově a rytmicky mnohem rozvolněnější.
Závěrem lze říci, že Townerova sólová diskografie byla po roce 2000 naráz překvapivě chudá. Alba Anthem (2001) a Time Line (2006) jsou jen slabou útěchou pro ty, kteří si od jeho podpisu s ECM Records Manfreda Eichera roku 1973 navykli dostávat jeho novou desku takřka každoročně. Má jich k dnešku přes třicet! O to vzácnější je tedy nová kolekce hudby, která přichází v pravý čas a přináší opět spoustu neoposlouchané hudby v prvotřídní interpretaci. A ještě informace pro jazzové turisty: 22. února vystoupí duo v rámci turné v blízké Vídni.
Body: 5 z 6
