Ryan Carniaux – trubka, Samuel Dühsler – bicí, perkuse, Mike Roelofs – piano, Tomáš Baroš – kontrabas, Wolfgang Lackerschmid – vibrafon, Frank Wollny – kontrabas (track 3). Vydáno 2011. TT: 70:01. 1 CD Hipjazz music.
Leckterý evropský jazzový muzikant zkouší, někdy méně nebo více úspěšně, své štěstí v kolébce jazzu za velkou louží. Stejně tak ale někteří američtí jazzmani míří do Evropy. Výborné americké hudební školství produkuje mnoho skvělých hudebníků, kteří mají malou možnost se doma uplatnit, a tak někteří odcházejí zkusit štěstí na starý kontinent. Americký trumpetista Ryan Carniaux je jedním z nich. Absolvoval Berklee, kde studoval trubku u věhlasných profesorů Tigera Okoshiho a Grega Hopkinse. Po ukončení studií se se svojí ženou rozhodl zkusit štěstí v Evropě a přestěhoval se do Kolína nad Rýnem, kde žije již osm let. S různými formacemi vystupuje po celé Evropě. V Česku je k vidění nejčastěji se skupinou slovenského saxofonisty Radovana Tarišky. Se svým vlastním kvartetem loni natočil první sólové album Reflections of the Pervering Spirit . Jeho producentem se stal Carniauxův mentor, známý německý vibrafonista Wolfgang Lackerschmid .
Na albu je nahráno 15 skladeb převážně z pera samotného Carniauxe, čtyři kompozice složil holandský pianista Mike Roelofs , čtyři jsou volné improvizace a závěr snímku tvoří americká lidovka Shenandoah . Většina skladeb má posluchačsky vděčné a zapamatovatelné melodie s jasně přehlednou harmonií. Carniaux si ve svých improvizacích s těmito melodiemi invenčně pohrává, dále je rozvíjí. Nepouští se však do žádných velkých sólistických ekvilibristik, ale spíš dotváří náladu a atmosféru.
I ostatní sólisté v baladách zachovávají tento princip. První opravdu rychlá skladba Inertia zaznívá až v polovině alba. Tady Carniaux dokazuje, že má dokonale zvládnutý postbopový jazzový jazyk. V jeho moderním jazzovém projevu posluchač zaslechne názvuky hry jeho učitele Tigera Okoshiho nebo Freddieho Hubbarda. Přesto ale jeho hra není žádným plagiátem, ale osobitou výpovědí mladého talentu. Vynikajícím partnerem je Carniauxovi jeho dlouholetý spoluhráč, pianista Mike Roelofs. Skvělý, citlivý doprovazeč, který dokáže sólistu podpořit, ale když dostane příležitost, dokazuje, že je i rovnocenný sólista. Skupinu doplňuje švýcarský bubeník Samuel Dühsler , se kterým se Carniaux seznámil na studiích v Bostonu, a český basista Tomáš Baroš , jenž je neomylným hnacím motorem skupiny v rychlých skladbách i pevnou oporou v baladách. V některých kouscích hostuje na vibrafon Wolfgang Lackerschmid . Ten působil při natáčení také jako producent a zvukař, a tady je možná jediný zádrhel tohoto muzikantsky jinak velmi zdařilého alba. Volba většiny pomalých skladeb pro album svádí k úvaze, zdali by nebylo lepší některou z balad vynechat, případně nedávat na CD některé volné improvizace, které nenabízejí nic tak moc posluchačsky zajímavého. Albu by slušela kratší stopáž s dramatičtějším průběhem. Druhým problémem je samotný mix nahrávky. Trubku i piano lehce válcuje rytmika, ve které by si větší péči zasloužil zvuk Barošovy dunivé basy. Naopak zvuk trubky by měl mít větší plnost a průraznost, atributy, jimiž Carniaux při hře na svůj nástroj bezesporu disponuje. Piano někdy působí v nahrávkách utopeně, jemné předivo hlasů v doprovodech při méně hlasitém poslechu úplně zaniká. Pianové sólo v rychlé Roelofsově skladbě The Gandhi Response přehlušuje činel tak, že se vlastně funkce sólista-doprovazeč úplně prohodily.
Při svěření nahrávky opravdu zdatnému zvukaři by vzniklo album vynikající, takhle ale spíše upozorňuje posluchače na slibný talent, který by mohl v budoucnu výrazně ovlivnit jazzové dění v Evropě.
Body: 3 z 6
